svátek má Iljapátek 20. červenec 2018
článek
20.01.2017 vojenské zážitky vynikající ★★★★★ Hodnocení 2 / 1 Fotogalerie 0 Komentáře 0

Seriál: Další pocta panu generálovi

1. díl: Jak jsme dělali předvoj

Lukášova prvotní představa byla taková, že vyrazíme odpoledne z Prahy a první noc přečkáme v zavazadlovém prostoru Lukášova automobilu (umě přetvořený na liegel wagen). Hrozbu umrznutí tak snížíme o padesát procent, což je celkem slušná šance na život. Nicméně se ukázalo, že jsme jediní, kdo chtějí opouštět brány hlavního města již v pátek. Martinem mi bylo tlumočeno, že čtyřvozový konvoj dorazí do Návsí až během sobotního rána. I když bylo těžké se rozhodnout mezi finančně přijatelnější a spánkově vydatnější variantou, zůstali jsme u původního plánu. Budeme tvořit předvoj.


JAK (prostředky a způsoby): auto /
KDE (polohy a umístění): Slezko /
KDO (osoby a obsazení): aktivní zálohy AČR / Lukáš /
KDY (období a interval): víkend / zima /

Ve čtvrtek večer jsem si všechnu výbavu rozmístil po podlaze. Jednalo se většinou o drobné a malé věci. Jedinou věcí, která jaksi vyčuhovala nad ostatními, byl obří zimní vojenský spacák přezdívaný "vzducholoď". Jméno dostal, jak jinak, pro svůj nepřehlédnutelný objem. Lenost, únava a chuť dělat něco jiného překonaly rozum a chuť sbalit si ještě večer. Ne, nechám to na ráno, však bude dostatek času a navíc mám vše přichystané. Opět se ukázalo, že jsem se rozhodl špatně a přísloví "ráno moudřejší večera" neplatí pokaždé. Po několikaminutovém zápase se spacákem jsem došel k nemilému poznání. Vnitřní prostory krosny jsou zcela nedostačující pro pohlcení vzducholodě. Začal jsem panikařit a vymýšlet blbosti, jako zabalit si jiný spacák. Naštěstí jsem si velmi brzo připomněl pocit chladu způsobený nedostatečným vybavením. Rozhodl jsem se. Prostě ho tam dostanu.

Zpotil jsem se statečně, ale vyhrál jsem. Pytel určený do arktických podmínek jsem nasoukal do batohu. Ostatní věci jsem ze všech sil narval kolem něj (i fusekle dělaly drahoty). Zkontroloval jsem si seznam. Nic nechybělo, mám všechno. S malým časovým skluzem jsem se vydal do práce. Cestování hromadnou dopravou bylo kvůli hodinovému zpoždění krapet těsnější, než normálně. Ale ani já, ani batoh jsme nebyli z dopravy vyloučeni. Ruksak jsem zaparkoval (nepřehlédnutelně do kouta) a dopracoval se k šestnácté hodině, kdy mi Lukáš napsal z dolní recepce, že je na místě. Dobrodružství začíná.

Protože jsme se v předstihu domluvili, že potraviny a tekutiny pořídíme společně, vydali jsme se (po odložení batožiny do vozu) na nákup. Čas trávený uvnitř Pankráckého nákupního střediska nám nečekaně zpříjemnily stroze oděné (dalo by se definovat jako téměř hanbaté) dívčiny. Nejednalo se bohužel o marketingovou kampaň, ani prezentaci koupacího oblečení, ale hromadný poklus budoucích Missek. Ty se obecenstvu (povětšinou mužskému) ukazovaly právě zde. Mezi regály jsme pobrali něco na aktuální hlad a něco na pozdější, něco na žízeň, něco na zahřátí (vysokooktanové kafíčko), něco na ráno a něco na večer. Já jsem si na poslední chvíli vybavil, že pro ohřev čehokoliv postrádám jednu důležitou součástku. Plynovou bombu. Zachoval jsem však klid a vydal se do outdoorového obchodu, který se v areálu nachází. Popadl jsem první bombu, která se mi zdála známou, zaplatil a opustil svět horalů.

Když jsme umisťovali nákup do auta, nedalo mi a zkontroloval kompatibilitu hořáku v batohu proti bombě z igelitky. Mě to překvapilo, Lukáše nikoliv. Ať jsem dělal, co jsem mohl, nešlo to do sebe. Naštěstí mě Lukáš ubezpečil, že on fungující komplet má a tudíž ze studené stravy nemusím mít strach. Já se zakousl do koblihy, Lukáš sešlápl plyn a vyrazili jsme. Čekalo nás krásných, nekonečných, čtyři sta kilometrů a něco málo přes čtyři hodiny jízdy. Spousta času k výměně zážitků, plánování a vzpomínání.

První zastávkou byly humrodidy na dálnici. Jakožto lidé budoucnosti jsme využili elektronické, plně bezkontaktní (s humanoidem) objednání občerstvení a nadlábli se. Obloha (myšleno nebe) ztmavla, minuli jsme Brno a byli zhruba v polovině našeho putování. K ukrácení času (nějaké povídání jsme si chtěli schovat i na další dny) nám Lukáš pustil do uší Donutilova Sluhu dvou pánů. Auto se začalo otřásat smíchem a to nám vydrželo až do Bystřice. Ve zmiňované obci došlo z důvodu několika objížděk a jednoho nezaevidovaného, ale již vybudovaného nájezdu (většinou to bývá naopak) k jistým dopravním nesrovnalostem. Krom otáčení se ve vratech místního občana a klouzání se po ledovce nebylo velkých obtíží. Lukáš srovnal kurs a pár minut před desátou večerní zaparkoval auto u železniční stanice Návsí.

Krátce jsme obhlédli okolí, ale kromě jedné odstavené lokomotivy se v naší blízkosti nenacházel nikdo. Upravili jsme zadní část vozidla a zabezpečili ho proti vloupání a tentokrát i proti mrazu. Tím bylo myšleno zavěšení dek přes okna. Sice z venčí musel celý vůz připomínat mobilní šmajchlkabinet, nám to bylo jedno. Hlavně, že bylo teplo. Na sedmý pokus jsme z batohu vylovil spacáček a s touhou prožít neproklepanou noc jsem se uložil ke spánku. Jen chvilku jsem vnímal ruch železnice, pak přišel spánek.

... pokračování příště


pdf

Článek si můžete vygenerovat a uložit jako PDF dokument.

články seriálu

Jak jsme dělali předvoj (1. díl)
Vzhůru za generálem (2. díl)
Sněžná noc (3. díl)
Zobrazit celý seriál

hodnocení

Ohodnoťte zpracování článku. Je článek čtivý, anebo by to malé dítko sesmolilo lépe?

Tento článek je starší než 3 měsíce (1 rok, 6 měsíců) a proto jej nelze hodnotit.

Ohodnoťte věrohodnost článku. Je článek pravdivý, anebo výplodem autorovi fantazie?

hodnocení věrohodnosti článku

komentáře

Tento článek nebyl komentován.
Chcete vytvořit komentář?

Tento článek je starší než 6 měsíců (1 rok, 6 měsíců) a proto jej nelze komentovat.

vizitky

Chcete přiřadit vizitky?

Bohužel nemáte právo zobrazit formulář: přiřazení vizitek článku.