Od poloviny prosince jsem měl dovolenou a mohl být součástí příprav hned od začátku. Největší část práce proběhla vždy poté, co jsme dali holkám dobrou noc a ony usnuly, anebo brzy ráno. Jen tehdy bylo možné se na delší dobu, než pár minut, věnovat souvisle čemukoliv. Právě ve čtvrtečních brzkých ranních hodinách balila Lucka obsah tří plných tašek. Obsahem nebylo nic jiného, než hračky nejrůznějších velikostí, barev a tvarů. Večer před Štědrým dnem pak manželka ozdobila stromeček (mě to neba).
Nový, zelený, kuželovitý, zhasnutý objekt, zabírající v obývacím pokoji nepřehlédnutelně prostor, neušel pozornosti ratolestí hned při prvním ranním krmení. Terezka se rozsvítila a nespouštěla z nastrojené jedličky (i když umělé) očka. I v průběhu mléčného tankování musela být čelem ke stromku. Julinka sice takové nadšení neprojevila, ale při pohledu na něj se rozpovídala. Starší ze sester bere vše s rozvahou. Stromek měl u holek jednoznačně úspěch.
Další úkoly, jakým bylo vytvoření bramborového salátu, naporcování kapra a tradiční výroba svícnu, byly prováděny v časových mezerách, kdy holky nevyžadovaly naší pozornost. Samozřejmě tím nemyslím, že by spaly, protože jim pokaždé stačila slabá půlhodinka a daly se do brebentění. Mluvím o tom, že vískání a brekot nepřesáhly únosnou mez, anebo o jednorodičovské procházce, aby druhá polovička mohla pracovat. Nakonec, díky skvělému načasování a využití každé minuty, se nám podařilo vše stihnout.
Dlouho zažitý denní rituál jsme nechtěli nikterak narušit, ale současně jsme nechtěli holčičky okrást o jejich prvního Ježíška. Harmonogram jsme tedy trochu upravili a po jejich večeři (i ony měli rybu a cosi z bramborového salátu, jen v kašovité konzistenci) jsme jim sehráli vánoční divadélko. Nanosili jsme krabice pod stromek (ten se začal trochu ztrácet), mamina rozsvítila stromeček a já zazvonil. S dcerkami v náručích jsme se stejným údivem, jako měly ony, vkročili do obývacího pokoje a rozplývali se nad Ježíškovými dary.
Každou z holek zajímalo něco jiného. Julinka hned pochopila, že ty zabalené krabice na zemi tam nebudou jen tak pro nic za nic a měly by se prozkoumat. Terezka se věnovala své velké vášni. Světýlkům. Abychom netrávili u stromečku příjemné chvíle až do ledna, začali jsme s přerozdělováním a rozbalováním. Bylo až k neuvěření, jak hodné musely být ty dvě těch pár měsíců v roce. Jeden dárek střídal druhý a kolem holek a mámy se vrstvily hračky, oblečení a předměty pro běžný miminkovský život. Kolem mě povážlivě rostla hromada balícího papíru a krabic.
Poslední dárek jsme rozbalili právě ve chvíli, kdy už začínaly být holky unavené. Rychle jsme je vykoupali, v pyžamkách uložili do postýlek a popřáli jim dobrou noc. První vánoce na nich patrně udělaly silný dojem, protože uklidňovat, vracet dudlík a přikrývat jsme běhali ještě pětačtyřicet minut po zhasnutí.
Nastala druhá část Štědrého večera. Rodičovská. S Luckou jsme povečeřeli a spokojení i když lehce (no, tak lehce zase ne) unavení se posadili ke stromečku. I my jsme museli být hodní, protože jsme na dárcích našli svá jména. Kochali jsme se dárky i novou pohádkou a se závěrečnými titulky šli spát.
