Krmelec

obecně proces sycení našich dcer, sestávající se z přípravy jídla, přebalení, ohřátí potravy a následné vměstnání bílé tekutiny do dutin.

Sovíkování

je činnost provozovaná výhradně Terezkou. Jen ona totiž umí vykulit oči a pusu zkřivit do tvaru připomínajícího soví zobáček. S takovýmto výrazem pak pozoruje okolní dění. Velice příjemné na tomto stavu je to, že při něm nedochází k pláči.

Koukákování

používáme k vyjádření stavu dítěte. "Co dělá Julinka? Koukákuje". Tím je míněno, že místo toho, aby dotyčná spala (a trávila tak mléko z posledního krmelce), očičkama šmejdí všemi směry. Tu a tam je rekognoskace doprovázená pohybem horních a dolních končetin. Bohužel, koukákování většinou plynule přichází k řev. Dotyčná (a někdy obě najednou) se většinou zlobí na to, že nemůžou spát.

Dudlajdá

lidově dudlík, odborně šidítko. Zdlouhavé popisování gumové věci asi není potřeba. S obdivem však je, jak si s ním holky vyblbnou. Umějí ho vyprskávat na několik metrů, umí ho velmi silně odmítat. Co nás ale překvapuje nejvíc, že si ho dokáží přesouvat v postýlce. V jednu je dudlík u Terezčiny levé tváře, vzápětí ho má u pravého boku a po několika minutách leží pohozený několik centimetrů nad hlavou.

Eja-eja

zatím jediný slovní projev obou slečen. Dosud nejsme seznámeni s tím, jestli je jedná o souhlas, anebo protest. Nicméně se takto projevují u krmení, přebalování, anebo jen ležení.

Škytálek

zlý skřítek, který se vkrádá nepozván do holčičích bříšek a pak tam skáče a vyvádí všemožné lumpárny. Výsledkem je pravidelné a intenzivní "škyt", což například Julinka nese velmi špatně a uvádí jí to v pláč.