Dnes po odchodu z práce jsem se celkem nedobrovolně, ale na základě letáčku nalezeného v mém kaslíku donutil vést své kroky místo domů na poštu. Z prvu jsem užasl v doměnce, že se zdejší pošta přebudovala na domov pro seniory. Bylo to dáno jednoznačně tím, že dnes byl výdej důchodů (nemyslím tím nic zlého, také tak jednou zkončím). Z výherního automatu zabudovaného u dveří (někdy tento vynález také nazývám blokátor, protože přijde-li chytrý člověk a zůstane tam stát, nikdo již neprojde) jsem si vylosoval silným trhnutím číslo 16. Trochu mě znepokojilo, že na obrazovce blikala třímístná čísla, ale ZATÍM jsem byl klidný. Pochopil jsem, že (což schvaluji) přednost mají ty tikety, které jsou vypsané na výběr důchodu. Ovšem potom, co se u okýnka č. 5 (jiné nějak nefungovaly) vystřídal celý fotbalový manšaft i s trenerý a masérem co do počtu, lehce mě začaly bolet nohy a dělalo se mi teplo pod bundou. Sednout jsem si nemohl, neboť sedačky byly okupovány týmem pro druhé kolo zápasů.

Po okousání si všech nehtů na prstech a jemné masáže mé nohy projíždějícím kočárkem na mě přišla řada. U přepážky seděla velmi mile vyhlížející mladá dáma a příjemným hláskem se mě optala, co mám na srdci. "Na srdci nic, ale na papíře..." zavtipkoval jsem. Výrok se ovšem nesetkal s kýženým úspěchem, odměnou mi byl poskytnut pohled, kterým člověk vyjadřuje zhnusení nad něčím odporným. Poté jsem ještě (zcela vážně) vznesl požadavek, jestli by mi mohla paní pomoci se SIPEM. A teď to přišlo. Odplata za vysmívání se osobě za přepážkou. Byl jsem poslán k okýnku č. 6 (kde byly zatažené záclonky). Tam jsem se setkal nejspíše se vzpěračkou těžké váhy ve výslužbě, která mi protáhla svým mohutným basem zvukovody a lehce nakřápla sklo přepážky. Zděšen, dal jsem se na úprk zachycujíc ještě tlakové vlny o tom, že se mám stavit ve své bance.

Jarním počasím, hodným k procházce (-5 °C a asi 5 mm sněhu) jsem se dobrodil k České spořitelně. Tam jsem si zopakoval stejný čekací rituál, jako na poště, jen s tím rozdílem, že místo důchodců, zde byly podnikatelé. Nakonec můj boj ukončila velmi pohledná, mladá a příjemná slečna, která mi se vším pomohla (asi protože, že už jsem radši nevtipkoval).