svátek má Miloslavpondělí 18. prosinec 2017
článek
13.02.2016 události s kamarády a přáteli vynikající ★★★☆☆ Hodnocení 1 / 1 Fotogalerie 1 Komentáře 2

Seriál: Abertamy soukromě

2. díl: Vzhůru za sněhem

Snídaně a přípravy probíhaly ve prostorově snížených podmínkách. Přeci jen, náš byt není na čtyři dospělé a dvě děcka konstruován. I přes stížené podmínky jsme vše zvládli, sbalili zásoby (v podstatě cokoliv z lednice), pobalili drobotinu (živou i neživou), popadli bagáž a vypravili se k autu. Lukáš velmi obratně zorganizoval kufr, abych se tam vešel i já a vyjeli jsme. Po 500ti metrech (možná ani to ne), auto zase zastavilo a nastal štelung. Video i audio aparaturu Lukáš nastavil k spokojenosti obou nejmladších pasažérů. Na rozdíl od předchozích přesunů jsem místo Blaníku poslouchal zvuk animáku (co to bylo netuším, ale utkvěla mi v hlavě věta "vypusťte mimino").


JAK (prostředky a způsoby): auto / pěšky /
KDE (polohy a umístění): Česká republika / sever /
KDO (osoby a obsazení): Lukáš /
KDY (období a interval): více dní / zima / zimní dovolená /
PROČ (důvody a účely): kultura / odpočinek / sport, hry / výlet, procházka, turistika / zábava /

Abychom se co nejrychleji vypotáceli z Prahy, nákup základních potravin proběhl až v Kostelci Klášterci nad Ohří. Ze dvou přeplněných vozíků jsme sice nebyli schopni určit, co budeme následující den vařit, ale pohled dával tušit, že hladem nepojdeme. Další pauzu jsme udělali u minule prověřené restaurace "U Vlčků". Jak řekl Lukáš ihned po příchodu, zřejmě si nás tu ještě pamatují z podzimní návštěvy (a malého incidentu), protože kluci dostali přes ubrus gumové prostírání. Nadlábli jsme se a pokračovali v jízdě. Ani další zastávkou nebyla Abertamská chata. Stavili jsme se na Plešivci. Důvodů bylo několik. Rekognoskace terénu, sběr základních informací a vybavení malých lyžařů. Člověk bych si mohl myslet, že bude probíhat všechno rychle, když se jedná o jejich denní chleba. Ale opak byl pravdou.

Z Lukášova výrazu bylo poznat, že mezi personálem a zákazníkem panují jisté komunikační problémy. Po deseti minutách stání u pultu se Lukáš stále nedostal na řadu. Dva maníci neustále obsluhovali německého lyžaře. Rozhovor tu a tam prostřídaly ruční gestikulace. I já jsem při čekání opodál poznal, že s obsluhou není něco v pořádku. Ujistil mne v tom rozhovor mezi dvěma zřízenci. Jeden oznamoval druhému: "Na druhou hodinu tedy píšu pána". Ten nasadil nechápavý výraz a útočným tónem k mladíkovi pronesl: "Né, pán né, jeho syn.". Na to zase kluk sklonil nad papír s poznámkami a pronesl: "Já vím, vnučka". Druhý mu potvrdil: "No vždyť jo, vnučka". Moc jsem to nechápal, ale vzhledem k tomu, že byli oba spokojení, neřešil jsem to. Je možná s obdivem, že se v takto fungujícím servisu podařilo sehnat pro Davídka i Domíska výbavu. Lyže, hůlky, botky i helmy. Protože my dospěláci jsme byli plně vybavení, další čekání se nekonalo. Vměstnali jsme výbavičku do auta (pořád to bylo kam dávat) a směřovali konečně k ubytování.

Když Lukáš zaparkoval, nastala nejnezábavnější činnost opakující se při příjezdu i odjezdu. Vynášení věcí. Navíc jsou naše pokoje umístěné v prvním patře budovy. Když jsme se s Lukášem potkali asi podesáté na schodech, připomněl mi nošení sádroše při naší přestavbě. Je pravdou, že tenkrát to bylo horší. Měl pravdu, nebylo to tak hrozné a po chvíli jsme naskládali obsah kufru do dvou pokojů. Vzhledem k počtu obyvatel jsme nedostali jeden pokoj, ale rovnou dva. Hned na začátku bylo rozhodnuto, že jeden bude ložnice kombinovaná s koupelnou a v druhé místnosti se bude odehrávat vaření, hraní a společenské aktivity.

Vybalil jsem si, naskládal to do skříně a převlékl se. Takto domácky oděn jsem se pustil s klukama do mého klasického hraní. Chvilku jsme se pošťuchovali a najednou řev. Povedlo se mi neopatrnou manipulací trefit Davídkovo oko. V tu chvíli by se ve mě krve nedořezal. S výhledem na právě skončenou zimní dovolenou a jedno pidlovokého syna jsem stál jako zařezaný. Křik samozřejmě nezůstal dlouho bez odezvy a oba rodičové se přiřítili do pokoje. Káťa se pustila do konejšení děcka. Já se klepal a vzpomínal, jak mi bylo, když jsem dostal prstem do oka. Naštěstí dopadlo všechno dobře a Davídek přestal po chvilce plakat. Fuj, už žádné násilné blbnutí.

U kafíčka se probíraly plány na další dny (já jsem jen poslouchal neschopen slova). Rýsovalo se, kdy půjdeme lyžovat, co budeme dělat v nelyžovací dny a co podnikneme dnes. Odpověď na poslední bod byla jasná. Oblečeme se a ještě vyrazíme ven. Na zasněžených pláních můžou kluci vyzkoušet lyžařskou výstroj a my se trochu vyvětráme. A taky... je potřeba postavit sněhuláka. Opuštění chaty je trochu komplikovanější proces, protože používáme bezpečnější uchování klíčů od pokojů. V jednom pokoji je zavřen klíč od druhého pokoje. Je sice komfortnější, že nosíme jen jeden svazek klíčů, ale má to i druhou, trochu temnější stránku. Když si něco zapomenete v druhém pokoji, musíte odemknout oba dva pokoje. Ale funguje to a pak, člověk má používat hlavu.

Zatímco kluci vesele sjíždí svah, mamka s taťkou lítají sem tam coby tažné zařízení (z Lukáše se nakonec stal boby-výtah). I když kluci by ještě jezdili (není se čemu divit), nastala změna. Káťa mi vnukla myšlenku, abych si na nohy umístil běžky. Mohli bychom tak vyzkoušet jednu z tras, jdoucí hned kolem našeho baráku. Stalo se. Krom toho, že jsem se hned po pěti metrech natáhl, mi šlo běžkování jako psovi pastva. S vypětím všech sil jsem doklusal k rozcestníku (asi 200 metrů) a informoval Lukášovu manželku, že mě podruhé do tohoto vynálezu asi nedostane.

K večeři udělal Lukáš krupicovou kaši (kvůli starým časům). Já ho ovšem moc nepotěšil a na dobrotu si udělal ještě housku (musím mít něco kousacího). Po večeři jsme chvilku hráli hry s klukama a když se odebrali (byli odebráni) do hajan, pokračovali jsme ve třech. Únava nad námi zvítězila v půl dvanácté.

... pokračování příště


pdf

Článek si můžete vygenerovat a uložit jako PDF dokument.

články seriálu

Noc před horami (1. díl)
Vzhůru za sněhem (2. díl)
Zase na laťkách (3. díl)
Jiná ochutnávka sněhu (4. díl)
Jak jsme byli za vodní kulturou (5. díl)
Jak jsme bloudili na Abertamském okruhu (6. díl)
Dávka sjezdovky podruhé (7. díl)
Jak jsme se loučili s horami (8. díl)
Zobrazit celý seriál

fotogalerie

První seznámení s horami, běžkování za chatou

04.03.2016

přejít na fotogalerii

hodnocení

Ohodnoťte zpracování článku. Je článek čtivý, anebo by to malé dítko sesmolilo lépe?

Tento článek je starší než 3 měsíce (1 rok, 10 měsíců) a proto jej nelze hodnotit.

Ohodnoťte věrohodnost článku. Je článek pravdivý, anebo výplodem autorovi fantazie?

hodnocení věrohodnosti článku

komentáře

obrázek hosta 25.02.2016 09:16
Jenda odpověděl(a)
Lukáš: Malinka oprava,byl to Klasterec nad Ohri.
Opraveno, děkuji za upozornění. Chápu, že když k tomu má Káťa citový vztah, bylo to jako pěst na oko.
obrázek hosta 24.02.2016 20:49
Lukáš napsal(a)
Malinka oprava,byl to Klasterec nad Ohri.
Chcete vytvořit komentář?

Tento článek je starší než 6 měsíců (1 rok, 10 měsíců) a proto jej nelze komentovat.

vizitky

Chcete přiřadit vizitky?

Bohužel nemáte právo zobrazit formulář: přiřazení vizitek článku.