Veni Vidi Nevidí

2. díl: Jak jsem dostal čočku

Noc jsem alespoň já přečkal v klidu a probral se bez bolesti. Tento stav vydržel jen velmi krátkou chvilku a po několika minutách od mého vzezření se dostavila ostrá bolest. Mastička a fáč nezabral. Protože další kontrola měla proběhnout během dnešních dopoledních hodin, nasnídali jsme se a připravovali na štreku. Z Lucky se stala opatrovnice křížená s asistenčním psem. Ne, že by na mě štěkala, právě naopak. Krom oblékání a podávání věcí mě vodila po bytě i mimo něj jako slepce. Vylezli jsme na světlo boží, které mi zůstalo naprosto utajeno a autem vyrazili do nemocnice. Naštěstí se přes noc další příděl bílé nadílky nekonal a tak nemusela řidička šmudlat kapotu. Já bych stejně nepomohl. Za mého vydatného skomírání projezdila Lucka okolí pavilónu číslo tři křížem krážem s úmyslem zaparkovat. Asfalt nebyl přeci jen tak prázdný, jako před osmi hodinami. Nakonec se povedlo a já byl vmanipulován do čekárny.

pátek 22.01.2016 publikovaný události s kamarády a přáteli Přátelé a Jenda

První kroky mi byly nasměřovány k okýnku kartotéky. Zde se manželka prokázala mými doklady a byli jsme posláni ke dveřím číslo tři. Přešoupal jsem se a zasedl. Podle hlasových stop jsme seděli vedle stejného arogantního člověka, s kterým jsme sdíleli frontu před několika vteřinami. Lucka mi ho popsala jako "pan prase". Bližšího detailu dle ní nebylo třeba. Poté, co bylo vyvoláno mé jméno (asi půl hoďky) jsem se dostavil k doktorce. Posadila mne do křesla a odmotala mi hlavu. Vypláchla oko a pozvala mě k měřáku. Byl jsem vyzván, abych hlavu umístil do formy a otevřel oko. Samozřejmě to pravé. Moje vyjeknutí bylo zřejmě pro ni dostatečným důkazem, že to nelze. Oznámila mi, že mě nebude trápit a vyprovodila mě z ordinace. Znovu jsem tak skončil mezi manželkou a seletem.

Následující čekání na mé jméno nebylo tak dlouhé, jako v prvním případě. Tentokrát však zaznělo z mužských úst. Starší muž, oplývající vtipem, mě doprovodil na sedadlo a ujistil mne, že za chvilku to už bude dobré. Následovala sada několika kapanců. Podle sdělení pana doktora, který mě o všem dění informoval, se jednalo pokaždé i jiný medikament. Jedny kapky zklidňovaly, jedny utišovaly, jiné zvlhčovaly, pak přišly antibiotika a další a další. Vsadil bych se, že mi mezi víčky proběhlo moře. Pan doktor přizval k operaci i mou manželku a zadal jí pořídit čočku (ne k večeři) a nové kapání na domácí léčbu. O jeho odbornosti jsem neměl nejmenších pochyb, tedy až na malou výjimku. Tou bylo zvolání sestry poté, co očař nařídil podání třech dalších roztoků. Doslova pronesla: "to je hodně zajímavá kombinace".

Když Lucka přinesla pomůcku (musela si trochu postát ve frontě), já si oddechl, že jsem nebyl, coby krypl opuštěn, a pan doktor se dal do práce. Jedním dotykem aplikoval silikon a pogratuloval mi. Následovalo ještě malé poupravení (odbublikování) a bylo hotovo. Opět jsem viděl. Po dvou hodinách jsme opouštěli areál nemocnice.

S Luckou jsme doma poctivě kapali a já si po obědě šel lehnout. I když se čtvrteční očistec již nekonal, nebylo to nějak ono. Lenošení mi vydrželo až do večera, které pak přešlo plynule ve spánek. Vždy, při aplikaci kapek, mi Lucka oznámila, co se odehrává v ostatních prostorách bytu.

Další kontrola zítra (tedy v sobotu) v deset.

Pokračování příště...

Hodnocení

Zpracování článku (jak je článek čtivý)

vynikající

Lucík hodnotil(a) 25.01.2016 11:38:37

vynikající

článek je starší 3 měsíce a nelze jej hodnotit

Věrohodnost článku (jak odpovídá článek skutečnosti)

nehodnoceno
článek je starší 6 měsíce a nelze jej hodnotit

Komentáře

Komentář můžete vložit i jako nepřihlášený uživatel.

CAPTCHA Image

Jakub napsal(a) 25.01.2016 18:06

Medvědě, to je napínavý. Jsem zvědavej na páteční hospodu, kolik budeš mít očí :-)

vytvořit / odpovědět

Lucík napsal(a) 25.01.2016 20:41

Doufám, že nějaké mu zůstane.

vytvořit / odpovědět

Jenda napsal(a) 26.01.2016 07:29

Neboj Kubíku, brzo se dočkáš. Ale rozhodně vytrvej, to největší napětí (třeba to, jak jsem dvě hodiny seděl v čekárně, coby objednaný) ještě přijde :). A s tím počtem si nejsem jist... jakožto hodný a vzorný manžel aspoň nebudu moci "házet očkem"

vytvořit / odpovědět

Lucík napsal(a) 25.01.2016 11:40

Buď rád, že jsi v čekárně neviděl. Někteří vypadali jak lidé bez domova.

vytvořit / odpovědět

Seriál a související články

1. díl: Jak jsem se stal jednookým

O účinnosti technik, které jsme ve čtvrtek zkoušeli, jsem se přesvědčil na vlastní kůži. Přesněji řečeno, na vlastní oko. Když jsem hrál špatného a útočil na 15ti letého (50 kilogramů žívé váhy) klučinu, projel mnou při provádění jeho techniky blesk. Důvodem bylo, že místo toho, aby umístil svou dlaň pod mou bradu, poslal mi omylem (aspoň to tvrdil) prst do pravého oka. Skácel jsem se na zem jako zralá švestka (hodně přerostlá). Jak přihlížející Dan, tak i bránící se Fanda shodně pronesli, že technika byla velmi účinná.

2. díl: Jak jsem dostal čočku

Noc jsem alespoň já přečkal v klidu a probral se bez bolesti. Tento stav vydržel jen velmi krátkou chvilku a po několika minutách od mého vzezření se dostavila ostrá bolest. Mastička a fáč nezabral. Protože další kontrola měla proběhnout během dnešních dopoledních hodin, nasnídali jsme se a připravovali na štreku. Z Lucky se stala opatrovnice křížená s asistenčním psem. Ne, že by na mě štěkala, právě naopak. Krom oblékání a podávání věcí mě vodila po bytě i mimo něj jako slepce. Vylezli jsme na světlo boží, které mi zůstalo naprosto utajeno a autem vyrazili do nemocnice. Naštěstí se přes noc další příděl bílé nadílky nekonal a tak nemusela řidička šmudlat kapotu. Já bych stejně nepomohl. Za mého vydatného skomírání projezdila Lucka okolí pavilónu číslo tři křížem krážem s úmyslem zaparkovat. Asfalt nebyl přeci jen tak prázdný, jako před osmi hodinami. Nakonec se povedlo a já byl vmanipulován do čekárny.

3. díl: Jak jsem dostal kapky

Noc byla více než klidná, bez mrknutí oka :) a bez bolestivých podnětů. Když se ozval budík, poslepu jsem jeho zvonění ukončil a přemlouval se k očnímu procitnutí. Přiznám se, z obavy vracející se bolesti při otevření očí, jsem pořád bloudil tmou. Tápání mi vydrželo několik minut a když se vzbudila i Lucka, podrobil jsem zrak testu. Přivřené, plně otevřené, zavřené, mžourající. Nic z toho nebolelo. Pln energie jsem vyskočil z postele a připravil snídani. Jelikož jsem se byl schopen orientovat se visuálně, nechtěl jsem po manželce ani automobilový, ani osobní doprovod (i když jsem jí k tomu musel několikrát přemlouvat).

4. díl: Dneska ještě ne

Už jsem se těšil na to, že v úterý budu shledán zcela zdravým a plast z mého oka bude vyjmut. Opět, jako pokaždé v tomto (zřejmě nekonečném) příběhu, jsem se zmýlil. Při pondělní kontrole jsem byl sice oproštěn od legislativních poplatků, ale vychutnal jsem si naplno čekání ve frontě. Čekárna mě přivítala s plně obsazenými židličkami. Litoval jsem, že jsem se nepřinutil vyrazit o hodinu dříve. Sice bych koukal do zavřených dveří, ale možná bych byl první na řadě.