Jak jsem lítal nad střechami, aneb Ježíšek v lednu

Možná je to hanba, možná to naopak někdo považuje za normální, ale vánoční stromek v našem obýváku stojí stále (snad do víkendu). Ať je to tak nebo tak, daleko ostudnější je, že i v tak pozdní lednovou dobu byly pod ním stále dárky. Ježíšek je tam nechal pro dva kluky, kterým to vzhledem k vytíženosti nemohl předat osobně. A protože Davídek s Domískem nebydlí od nás zrovna kousek a my za Prahu jižním směrem nevyjíždíme pravidelně, musely dárky vydržet pod stromkem až do minulého víkendu. Právě o něm jsme byli pozvání k Lukášovi a Kátě na víkendovou návštěvu.

sobota 09.01.2016 24.01.2016 19:31:55 publikovaný události s kamarády a přáteli Jenda

Na sobotní odpoledne nám bytové velení oznámilo povinnost být doma. Naplánován byl odečet všeho možného. Samozřejmě se nemohlo stát nic jiného, než že přišli když já jsem telefonoval s taťkou, takže zatímco Lucka se starala o tři příchozí, já jsem mezi tím vším humbukem proplouval s mobilem u ucha. Dotelefonoval jsem ve chvíli, kdy mi manželka ukazovala palcem nahoru, že je vše v pořádku. Podepsáno, vyřízeno. Můžeme balit. Do batůžku (nechtěli jsme hned u vchodu všechny vyděsit tím, že si na den a půl bereme s sebou jezevce s oblečením) jsme sbalili krom povinné výbavy i nové hry (PanicLab, Telepatie a 6 bere!).

Lucka oznámila plánovaný příjezd ve čtvrt na čtyři. A i když dobu příjezdu odhadla, trefila se (i s nákupní zastávkou ve Zbraslavi) velmi přesně. Před dům rodiny jsme zastavili pět minut po třetí hodině. Na rozdíl od minulých návštěv, kdy chvilku po našem příjezdu někdo vyšel, teď se nestalo nic. Z komína domu se sice kouřilo, ale po obyvatelích ani památky. Lehce jsem zatroubil, nic. Chvilku jsme s Luckou na sebe zmateně koukali. Lucka vyzkoušela další ze způsobů ohlášení. Zaklepala na okno a to už zabralo. Lukáš nám otevřel a v předsíni nám stroze a odměřeně pověděl, že tu ještě nemáme být. Náš příjezd je očekáván až za deset minut. Dlouho však svůj obličej bez úsměvu neudržel a za chvilku povolil.

Pozdravili jsme se s Káťou, lehce s kluky (Ti byli zabráni v obýváku nad hračkami) a předali přivezené prezenty. Mezitím, co Lucka předávala zpožděného ježucha synovcům, já jsem se přihlásil o kafe. Lukáš mě seznamoval s novinkami (mimo jiné i Domískův dentální zákrok) a já viděl a pochopil důvod jeho namožených zad. Ukázal mi vylepšení posledního syrového pokoje (posledního nedokončeného). A ono instalovat sádrokartonové desky na strop svépomocí, to není zrovna ono. Pak mi předvedl kvadrokoptéru, kterou našel pod stromečkem.

Do toho všeho ruchu zazvonil Kátě telefon a její úsměv pomalu mizel z tváře. Po skončení hovoru nám oznámila, že jim v práci někdo vykopl přívodní hadici a obsah laboratorních komor přemisťoval na podlahu. O velikosti katastrofy nám nic bližšího neřekla. Uvedla jen, že si potopy všimli pracovníci vzdálené od epicentra třicet metrů, až když jim bačkůrky čvachatly ve vodě. A protože je jediná, kdo dokáže proces odehrávající se v komorách rozběhnout, musela tam jet. Nadšeně moc nevypadala, ale postavila se k tomu jako muž :D. Navlékla se do venkovního, nastartovala auto a odfrčela. Tím úkol přichystat večeři tak nějak plynule přešel na Lukáše.

Vzhledem k tomu, že se na vojně staral šest měsíců o tři hladové krky, nepochybil. Jediné, co bych mohl nepokazit, bylo oloupání brambor a tak jsem se toho ujal. S hrncem na sporáku a masem na pánvi mi Lukáš poprvé předvedl létátko. Během několika vteřin se model odlepil od země a stoupal a stoupal. Lukáš ho vodil po obloze jako malého psíka a protože má dron kameru, pořídil záběry před, za a vedle domu. S velkým úspěchem se setkal tajuplný čudlík na ovládání, po jehož zmáčknutí předvedla špionážní sonda looping.

Filmový počin jsme si prohlédli chvilku po přistání. Záběry lehce zasněžené krajiny střídaly snímky pobíhajících a mávajících postaviček. Poté, co Lukáš zjistil předběžný Kátin návrat a tento okamžik se začal, dokončil večeři. Zasedli jsme k večeři. U ní nám Káťa vyprávěla, co že jela řešit a popisovala nám svou práci. I když jsem se snažil jak jsem mohl, pětadevadesát procent jsem nepochopil. Ale vyprávění bylo poutavé, navíc ještě doplněné fotkami. Tak jsem seděl a poslouchal.

Po dlabanci jsme se kochali pohledem na "Nechytřejšího Čecha" a po pozdním uspání kluků jsme rozdělali "krávy" a oddali se kouzlu matematiky. Musím říci, že hrát ve čtyřech je daleko zábavnější, ale i obtížnější, než když jsme to s Luckou zkoušeli sami. Něco kolem půlnoci nás Lucka opustila, ale my pokračovali dál. Na stole se objevila hra Dobble, kterou přinesl Ježíšek sem. Obsah plechovky nebyl nikterak objemný. Na stole se objevila pouze halda kulatých kartiček, na jejichž rubu byly velmi jednoduché, jednobarevné obrázky. Jestli někde platí "v jednoduchosti je elegance", tahle hra je toho příkladem. Jediným úkolem je porovnávat společné obrázky na kartě své, svých soupeřů a balíku. Ale musí se to provádět co nejrychleji. Jednou kartičky sbíráte, jindy je naopak odhazujete, někdy je předáváte soupeři. Abyste mohli s kartičkou něco provést, je nutné pojmenovat obrázek, který mají dvě karty společné. Jenže snaha o udržení pozornosti na neustále se měnící zadání a touha být nejrychlejší zanechala po chvilku své důsledky. Já jsem přejmenoval čtyřlístek na čtvereček, symbol ptáčka a kočky na pipi a čiči a Lukáš přejmenoval iglů na gůglů (možná nová služba Gmailu). Tahle neskutečná zábava nám vydržela druhé po půlnoci.

Druhý den ráno jsme se sešli u jídelního stolu. Samozřejmě se nečekalo na nikoho jinačího, nežli na mě. Protože jsem před příjezdem přislíbil Lukášovi pomoc a slunce venku zalilo krajinu, pídil jsem se po práci. Původně slíbené betonování odpadlo, protože to Lukáš dokončil v rámci operace "udělám si sám". Alternativou tedy bylo nanosit dřevo k topení. Vylezli jsme ven, já se chopil kolečka a Káťa sekyrky (klasická ženská práce). Když jsem projel potřetí kolem Lukáše, oznámil mi, že je pneumatika dost podhuštěná a mám se stavit v domečku (oficiální název stavby) na dofouknutí. Zaparkoval jsem tedy u kompresoru, který Lukáš nahodil.

Kompresor foukal, Lukáš kontroloval budík barometru a najednou rána jako prase. Já stuhl, Domísek vyletěl ze dveří a Lukáš si chytal uši. Pneumatika kolečka už nebyla podhuštěná. Byla naprosto prázdná a krom toho měla v sobě dvaceticentimetrovou díru. Domyslel jsem si, že další přenášení dřeva na tomto dopravním prostředku není možné, což mi Lukáš potvrdil. I můj druhý úkol pozbyl platnosti. Místo toho popadl Lukáš lítátko, ovladač a utíkali jsme do polí. Bránil jsem se tomu zuby nehty (vím, jak jsem šikovný), ale nakonec jsem ovladač dostal do ruky taky. Let nebyl ani akční, ani adrenalinovaný, jako tomu bylo u majitele. Mým cílem ale nebylo dosáhnout nejlepšího času, ani dostoupit nejvyšší výšky. Chtěl jsem to jen odevzdat v celku.

Musím tu zmínit, že se moc stydím za to, že zatímco my jsme lítali po oraništi, Káťa nosila dřevo po špalkách :(.

Po výborném a předimenzovaném (skoro jsem se nehýbal) obědě jsme zůstali sedět u stolu a rozdali znovu Dobble. Tentokrát se zapojila i Lucka a svou zvídavost projevil i Domísek. Znovu jsme tak manipulovali s obrázky. Pak si Domísek přinesl tištěný příběh o spícím Medvídku Púovi. Jednalo se o příběh trochu schizofrenický, neboť se tam vyskytovala postava červeného sloníka s modrým nosem mlsající med. Ale starší synek četl pěkně a já nemám s fantasy žánrem žádné potíže.

A už se zase blížil čas odjezdu. Tentokrát jsme se nevymlouvali na záclony, ale na žehlení (které se nakonec, přiznám se, nekonalo). Lucka se začala pomalu balit a já jsem vyběhl s Lukášem ještě na zahradu, naposled si zalétat. Ale to jsme neměli. Lukáš řídil a kvadrokoptéra vesele poslouchala. Tedy poslouchala do té doby, než jsem pilotovi poradil, aby vyzkoušel funkci dalších čudlů. Zrovna jeden z nich měl na starosti vyrovnávání. A jak si tak Lukáš řídil a mačkal, najednou ho model přestal poslouchat a i přes veškeré vrklání s páčkami, odlétal za dům. Bohužel ve výšce několika desítek metrů ve vzduchu.

Nastala záchranná operace. Vyběhl jsem ze zahrady a pokoušel se unikající dron sledovat. Malá tečka se později stala pouhým bodem a nakonec se mi ztratila úplně. S Lukášem, který mezitím přiběhl za mnou, jsme stanovili přibližnou trasu a odhadli místo dopadu. V možné ploše bylo neprostupné křoví, zarostlá cesta, sousedův pozemek a pole obývající krávy. Začaly jsme u krav. Prošli jsme pole, pak se obloukem vraceli přes zatravněnou cestu a došli až domů. Marně. Vyzvedli jsme ovládání (které Lukáš zanechal na zahradě) a vyšli na další pátrání. Vždy, po několika desítkách kroků, Lukáš zkusil protočit motory, aby se nám zvukově spadlý model ozval. A díky velké dávce štěstí a Lukášově jasnozřivosti jít ještě více ke kravám jsme drona našli.

Poslední událostí víkendu jsme trochu přetáhli a tak nastalo už jen balení, oblékání, loučení a odjezd. Moc děkujeme za krásný víkend a doufám, že se zase brzo uvidíme. A když ne brzo, v únoru určitě.

Hodnocení

Zpracování článku (jak je článek čtivý)

vynikající

Lukáš hodnotil(a) 15.01.2016 15:25:09

vynikající

článek je starší 3 měsíce a nelze jej hodnotit

Věrohodnost článku (jak odpovídá článek skutečnosti)

nehodnoceno
článek je starší 6 měsíce a nelze jej hodnotit

Komentáře

Komentář můžete vložit i jako nepřihlášený uživatel.

CAPTCHA Image

Lukáš napsal(a) 21.01.2016 13:56

I ja mel trochu strach. Vzpomen si na Suchac,kdyz se mi kolo zamotalo do ohradniku a jedna krava se rozhodla ze se semnou seznami. S kravama neni radno kamaradit.

vytvořit / odpovědět

Jenda napsal(a) 21.01.2016 15:34

No jo, vidíš, na tohle jsem vůbec nepomyslel... je pravda, že kráva za plotem je moc hezká, ale když tam ten plot není, je to jiný pocit. Ona není kráva jako kráva... může to být blbec :)

vytvořit / odpovědět

Lucík napsal(a) 19.01.2016 22:54

Hlavně příště pozor na krávy.

vytvořit / odpovědět

Jenda napsal(a) 19.01.2016 23:00

Domísek sice oficiálně přiznal,že má trochu strach,ale já ho měl taky. Jen jsem to neřekl.

vytvořit / odpovědět

Lukáš napsal(a) 15.01.2016 15:26

Opet skvely clanek. Take dekujem za navstevu a tesime se na dalsi akci. Zaroven chci pochvalit mobilni verzi.

vytvořit / odpovědět

Jenda napsal(a) 15.01.2016 19:04

Díky Lukáši, i když jsem od Lucky dostal spousta reklamací na nepřesnosti :). Pustím se do toho a opravím to. Jsem moc rád, že se Ti mobilní verze líbí a konečně jsem Ti tak vyšel vstříc. Hezké počtení

vytvořit / odpovědět