Jindra dorazil s Terezou ve svém novém autě, které mu moc sluší. Když otevřel zadní kufr (přestože má kombi), záď vozidla byla vyplněna čímsi velikým. Byl to jeden z jeho modelů. Polomaketa Reinke 13M v měřítku 1:10. Samozřejmě sem to nevěděl, takže jsem se Jindry zeptal, co že to vlastně přivezl?

Cituji: „Je to kopie skutečné námořní plachetnice a k její stavbě mě přiměla návštěva na strojírenské výstavě v Brně v r. 1998, kde byla vystavena. Uchvátili mě její ostře řezané tvary a byl jsem rozhodnut, že je to ta pravá předloha pro můj model. Při stavbě jsem postupoval dost „nemodelářsky“, jelikož jsem věděl že nestavím žádného drobečka a tak jsem použil masivní 4mm překližkovou obšívku, která společně s dvojitě lomenou šarpií tvoří dokonale pevný trup. Kýly jsou olověné a celková váha lodi je 16 kg. Takeláž je tvořena takřka výhradně díly z nerezové oceli a to včetně lan. Plachty jsou ušité z látky na padák pro paraglaiding a díky silnému zátěru nádherně drží tvar a nebylo je nutné proto ani obšívat. K ovládání používám dvoukanál pro kormidlo a naviják, po přepnutí pomocný motor, který je jediným slabým místem lodi (což u plachetnice zase tak nevadí…) Více zde.„

Když jsme skoro metr a půl dlouhou krasavici dopravili k nádrži, většina lidí si vodní plochy přestala všímat a své pohledy věnovala právě Jindrově modelu. Nějaký čas zabralo smontování (tuhle loď prostě do kapsy nedáte), ale pár minutách se již Reinke dotkl hladiny. Vítr vál a plachetnice jela získávat slávu.

Slunce si pomalu zkracovalo vzdálenost od horizontu a modelářů začalo přibývat. Nádrž začínala hrát všemi barvami, jak se světla jednotlivých modelů zrcadlila na hladině. Nádherná podívaná. Protože Jindra na své plachetnici ještě světla nemá, šero nás přinutilo připravovat se k odchodu. Vše jsme složili, uklidili a nic nezapomněli. Jako návdavek jsem obdržel zdarma jízdu autem na metro, odkud byla cesta domů jen otázkou chvilky.

Neodpustím si nedodat, že to byla moje první akce s novým foťákem v ruce. Zjistil jsem ale, že kvalitní fotky nejsou jen na bedrech fotoaparátu a že se mám ještě hodně co učit.

Co říci na závěr. Prostě, budu se zase opakovat. Odpoledne a večer strávený v milé společnosti u příjemné činnosti. Tak zase někdy na hladině.