Vrhání s Terezou

Po dlouhé době se mi ozval Jindra s tím, že by mi rád představil svou přítelkyni - Terezu. Jako pozadí této akce byl vybrán bowling. Ze začátku byl Jindra velmi tajemný, neboť mi neprozradil ani jednu podrobnost svého plánu. Po mém velkém naléhání nakonec podlehl a poodhalil roušku tajemství. Bude se to konat ve středu.

středa 30.07.2008 30.07.2008 00:00:00 publikovaný události s kamarády a přáteli Jenda

Zaškrtl jsem si tedy v kalendáři středu jako důležitý den a netrpělivě očekával další informace. Původně se mělo této společenské události zúčastnit cca 8 lidí. Ale den před středou (takže vlastně v úterý) jsem se dozvěděl, že polovina z nich se z různých důvodů nemůže dostavit. Sestava tedy byla dána: Tereza, Irena, Jindra a já. Poslední informace, kterou jsem obdržel, bylo, že se mám dostavit na povrch zemský zpod zastávky metra Pankrác v 18 hodin a půlhodinku navrch.

Trošičku po půl se na jezdících schodech objevil Jindra mezi dvěma dámami. S usměvavou tváří dovedl ženy až ke mně a jal se představovat. Slečna v červeném (jiná barva na jejím oblečení nebyla) byla Tereza. Druhá byla Irena. Nabrali jsme směr k bowlingové herně. Ta se nacházela pár set metrů od našeho srazu, ale protože semafor na křižovatce měl dobrou náladu, časově metry neodpovídali době chůze. Nakonec jsme ale dorazili...

... dorazili jsme k pomalovaným dveřím (žádné umění – pubertální výjevy), na kterým visel štít v podobě kuželky a na něm byla lebka s kříženými hnáty a nápisem US Army. Pojali jsme pochybnosti o správnosti naší lokace. Když jsme se ujistili, že jsme tu správně, otevřeli jsme dveře. Po několika otevřeních jsme se dostali do baru, za kterým stál mladý číšník, mající neutrální výraz a tetování na ruce zobrazující klid a mír (lebka a nějaké strašidelnosti). Jindra vznesl požadavek na zarezervovanou dráhu. Chyba... Číšník s sebou trhl, hodil po nás pohled neukazující nic pěkného a vyzval nás, abychom ho následovali po schodech dolů.

Tam jsme naštěstí objevili bowlingovou dráhu a zase se uklidnili. Číšník zabručel, jestli si něco dáme a my si objednali. Všechno bylo připraveno ke hře. Začali jsme tedy vrhat. Po nějaké době hraní jsme zjistili, že koule na dráze pěkně poskakují. Tento jev byl způsoben asi tím, že „dráha“ byla tvořena dřevenými deskami o rozměrech 2x2 metry, a tudíž zde vznikaly mezery a různé výškové rozdíly. Taktéž kuželky s námi bojovali a i přes veškeré snažení se držely ve stavu „neshozena“. I přes tyto nástrahy jsme se však příjemně bavili a Jindra nám ukázal novou strategii házení. Zjistil totiž, že nejlépe vrhá, pokud se rozběhne ze třetího schodu. Skutečně to tak bylo. Jen číšník se netvářil na toto umění dosti radostně.

Vzhledem k tomu, že každou hru jsme zvolili zcela jiné pořadí, ve čtvrté hře vládl mezi hráči dost velký zmatek. Buď byla házecí plocha prázdná, neboť nikdo se nepovažoval za hrajícího, nebo se na jednu kouli sápaly tři páry rukou. Nakonec vše dobře dopadlo a náš spor ukončil barman, neboť nám zhasnul se slovy „končíme“.

I když jsme se během té chvíle již trochu poznali, Jindra navrhl pokračovat v konverzaci poté, co se odebereme na jiné místo. Svou útratu jsme zde tedy vyrovnali a vydali se směrem k „Na půl cesty“.

I přes to, že se zde patrně hrála hra „škatulata škatulala, protože přebývalo více lidí, než židlí, Jindrovi se zázračným grifem podařilo ukořistit dvě židle, takže jsme se posadili ke stolu. Tam jsme vedli konverzaci až do té doby, než se u nás objevil mladík s pudlem na hlavě, a oznámil nám, že si máme sednout jinam, protože zahrádku zavírají. Vybojovali jsme si lavičku a pokračovali v debatování. Protože čas hodně pokročil, vznikla potřeba cesty domů. Jindra se stačil ještě napít uprostřed kruhového objezdu a svůj úkon velmi chválil. Je to prý nádherný pocit.

Když jsme dorazili do metra, byl jsem jediný, kdo jel směrem na konečnou. Na druhou konečnou, než ostatní. Souprava mi sice dorazila dříve, ale já jsem předvedl zmatenost u dveří a díky svému orientačnímu smyslu mi vlak odjel. Skupinka Tereza, Irča a Jindra odjeli a já jsem si dal velký pozor, abych příští nastupování zvládl hned. Povedlo se.

Takže Jindro, díky za krásný večer a těším se zase někdy na vrhání.

Hodnocení

Zpracování článku (jak je článek čtivý)

dobrá práce

1 hodnotil(a) 22.03.2017 23:17:41

dobrá práce

článek je starší 3 měsíce a nelze jej hodnotit

Věrohodnost článku (jak odpovídá článek skutečnosti)

nehodnoceno
článek je starší 6 měsíce a nelze jej hodnotit

Komentáře

Komentář můžete vložit i jako nepřihlášený uživatel.

CAPTCHA Image

K tomuto článku dosud nikdo nevložil komentář.

Fotogalerie