Nakonec jsme se s taťkou shodli na tom, že se bude jednat o Fendera. To je kytara, která není zase až tak drahá (pokud máte zbytečných 80.000 Kč), ale velmi kvalitní. Při první návštěvě hudebnin mi táta vybral kytaru za 6.270, 8.400 a 15.500 korun. Kytary to byly pěkné, ale pro mě absolutně nedostupné. Opět jsme pátrali po řešení problému.

Čas ubíhal a já jsem nastoupil na dovolenou. Druhý den mé dovolené mě otec oslovil větou: „... a kolik dáš?“. I když jsem mlčel, téhož dne se uskutečnila výprava do Prahy. Tam jsme navštívili několik obchodů, ale pouze v jednom jsem viděl taťku, jak se mu zablýskly oči a byl spokojen. Nohy mu na okamžik vrostly do země a jeho zrak zůstal upřen na kopii Fender Stratocaster v „barvě koně“. Prodejce s lehkým přikývnutím tátův výběr odsouhlasil.

I přes to jsme se vydali pátrat po jiných obchodech, ale naše cesta nakonec skončila opět ve stejné prodejně, která se nacházela v pasáži Lucerna. Moc příjemný prodavač pochopil, že teď už jsme tu určitě pro ni a trochu nás vyvedl z míry tím, že vyjmenoval všechny obchody, které jsme navštívili. Znal totiž svou konkurenci, i její kvalitu.

Byl nám dán prostor na vyzkoušení, kterého jsme s tátou oba plně využili. Já, když jsem si poprvé pohladil struny, jsem se ujistil v tom, že tohle je to pravé, po čem mé srdce touží. Prodejnou se neslo kovové cinkání několik minut, vlastně až do té doby, než jsme prodejci oznámili, že tuhle a žádnou jinou. Jako pozornost podniku jsme obdrželi ještě tři trsátka.

Celou cestu na chatu jsem nesl svůj náklad jako vzácný dar a těšil se na to, až ho rozbalíme. Musím oznámit, že jen díky tátovi jsem si mohl tuto kytaru pořídit a on vlastně díky mě také. Každý totiž vlastní přesně jednu polovinu. Ještě jednou díky tati.

A vy, pane Fender, vítejte do rodiny.