Svatba po námořnicku

Už je tomu tak. Jitka se rozhodla vyměnit si (spolu s prstýnky) své ano s Jindrou. My s Luckou jsme dostali na tohle vyměňování také pozvání a mohli být tak přímými svědky zrodu dalšího manželství. Obřad se odehrával v pátek odpoledne, stejně jako oslava. Na rozdíl od klasických radovánek byla tahle laděna do námořnických barev a zvyků.

pátek 04.07.2014 publikovaný události s kamarády a přáteli Jenda
KDO (osoby a obsazení) Jindra / Kubík / Venca /
PROČ (důvody a účely) svatba /

I když jsme si několikrát zjišťovali, jakými prostředky se dostaneme k Nuselské radnici a jak časově je tato cesta náročná, povedlo se nám málem začátek obřadu promeškat. Neustále pozorujíc hodiny se nějak stalo, že jsme byli ve skluzu. Tak jsme místo nonšalantního vstupu mezi svatebčany připomínali spíše maratonce v cíli. Já jsem si pro jistotu v recepci nechal potvrdit svoji domněnku, že jsme správně. Byli jsme. A kupodivu jsme dorazili včas.

Na chodbě jsme potkali pár povědomých tváří (z různých Jindrových akcí), a ze starých známých Lauru, Vencu a malého Bertíka. Hned v úvodu nám rozesmátý Venca oznámil, že Kubík s rodinou na obřad nedorazí, protože se Krištůfkovi zadařilo vdechnout tik-tak (bonbón, ne hodinky). Na obřad tak místo toho jeli na polikliniku.

Ve dvě odpoledne se spustil pochod (ručně interpretovaný) a my naklusali (s menšími potížemi) do síně. I když místnost tomu neodpovídala, vešli jsme se všichni a obřad mohl ve vší parádě začít. Všem třem J to náramně slušelo a bylo vidět, že svatba je pouze formalita. Patří k sobě už dávno. Místností propluly slova o povinnostech a plánech, štěstí a společném životě. Pak dvakrát zaznělo ano a bylo hotovo. Celý sál poblahopřál a znovu jsme stáli na chodbě.

I když Praha nenabízí moc přírodních míst, kde se dají pořídit hezké fotky, pan fotograf si s tím velmi šikovně (na přání novomanželů) poradil a zvěčňování probíhalo v nedalekém parčíku. Fotili se muži s ženami, ženy bez mužů, dvojice i trojice, velké skupinky i malé skupiny. Prostě fotilo se všechno. V průběhu samotného focení se konečně dostavila i Kubíkova rodina. Usměvavá Markéta prozradila, že se synátorem dopadlo všechno dobře a než se dostali k doktorovi, bonbon se rozpustil, takže vyšetření probíhalo spíše teoreticky. Samozřejmě by to nebyl Venca, aby si oba rodiče a malého Krištůfka nedobíral (kam že sis strčil ten tik-tak? A ukážeš mi to ještě jednou?).

Abychom nemuseli cestovat za oslavou dopravními prostředky, nabídl nám Venca svoz. My jsme samozřejmě nadšeně souhlasili. Díky tomu jsme se objevili v klubu mezi prvními. Po chvilce váhavého postávání ve dveřích jsme se odebrali do sklepních prostor a zaujali pozice u našeho stolu (ten jsme poznali dle vlajky). Pak začali přicházet ostatní svatebčani a k nám přisedli Markéta, Kubík, Krištof a Filda. S přicházejícími lidmi začala stoupat i nálada a klub začal ožívat. S velkými ovacemi dorazili i novomanželé.

Celá paluba žila, hrála hudba, podával se guláš, pouštěli se fotky a pro děti bylo připraveno spousty her. My jsme u stolu řešili zážitky nedávné i dávno minulé a pravidelně si odskakovali pro pití a jídlo. Obojího byl dostatek (víc, než to).

Hodiny nekompromisně opisovaly kola a rodinky s malými dětmi začaly opouštět loď. Zatímco my s Luckou jsme se futrovali vynikajícím dortem, pár míst začalo chřadnout samotou. Nakonec se odporoučeli Kubíkovci, chvilku poté Venca s Laurou a po nějaké době šli uložit malou Janičku i Jitka s Jindrou (s tím, že se vrátí). Plavidlo tak na chvilku ztratilo kapitána (kapitány).

Nastala jakási doba temna. Trochu nám trvalo, než jsme se rozmluvili, ale po chvilce jsme stud překonali, sesedali si ke stolu a začali hrát společenské hry. Vytvářeli jsme prapodivné básně (v některých případech jsme neměli daleko k Dadaistům), hráli si na elektrikáře, vyprávěli si historky z mládí. Čas od času se někdo přišel rozloučit. Já jsem byl zatím spokojen, protože co jíst a pít bylo. Kolem desáté hodiny proběhla dokonce i malá, soukromá lekce tance (já jsem se musel hodně snažit, abych odmítl).

Nakonec jsme se dočkali a čerství manželé se znovu ukázali mezi námi. Bohužel ze svatebčanů zbylo pouze sedm statečných. Protože jsme s Luckou chtěli dorazit domů ještě pravidelnými denními linkami, nezdrželi jsme se dlouho. Jedno pivko, něco do huby a balili jsme. Jako výslužku jsme obdrželi kusanec dortu. Rozloučili jsme se a odebrali se na zastávku.

Moc děkujeme za pozvání na Váš velký den. Buďte pořád tak šťastní a veselí, jako v pátek.

Hodnocení

Zpracování článku (jak je článek čtivý)

nehodnoceno
článek je starší 3 měsíce a nelze jej hodnotit

Věrohodnost článku (jak odpovídá článek skutečnosti)

nehodnoceno
článek je starší 6 měsíce a nelze jej hodnotit

Komentáře

Komentář můžete vložit i jako nepřihlášený uživatel.

CAPTCHA Image

K tomuto článku dosud nikdo nevložil komentář.