Už delší dobu jsem měl v šuplíku schované nějaké nápady, co bych na stránkách mohl zlepšit. Vesele jsem si cvakal, ale horizont vypuštění do světa byl v nedohlednu. Pak jsem se pustil kromě střev i do designu a to byl obrovský kámen úrazu. Po večerech jsme s Luckou dávali dohromady barvy, nápady a umístění. Vzhledem k tomu, že jsem neměl na papíře, ani v hlavě jasný model, jak chci, aby stránky vypadaly, průběh „brainstormingu“ byl vesměs stejný. Řešili jsme jednu věc, zalíbilo se nám to, začali jsme řešit další, tam se nám líbilo něco jiného, co by se dalo použít i u věci první, takže jsem se zase ocitl na začátku. Úmorné, otravné a nekonečné.

Když mě manželka navrhla, že se optá Michala (spolupracovník s vystudovanou grafikou), byl jsem důrazně proti (i když uznávám, že se člověk má vždycky radit s profesionály). Po dlouhých promluvách a dalších pokusech o redesign se Lucka na vlastní pěst odebrala za Michalem. Z jeho úst pak přišla první naplno drsná zpětná vazba (není čemu se divit). Výsledkem však byly tři návrhy zaslané na můj mail. Jakmile jsem přílohy shlédl, zjistil jsem, že rozdíl mezi tím, co je aktuálně na serveru a to, na co hledím je markantní. Návrhy jsem konzultoval se Zdendou, Mildou a Luckou. Na vítěze právě hledíte.

Pustil jsem se tedy do práce. Práce podle šablony byla pro mě daleko pohodlnější a snadnější. Díky tomu jsem objevil několiko krás z dílny HTML5 a CSS3 a tu a tam stránky malinko zkrášlil dle vlastního nápadu.

Průběžně jsem celkový vzhled probíral s Luckou a Zdendou. Jednou pak nechal ohodnotit, celkem důkladně, výsledný počin Míšou a Zdendou. Z toho vyšlo několik velmi dobrých připomínek a změn.

No, a pak mi jednoho dne Lucka vnukla myšlenku, že už by bylo celkem na čase ten nový web vykopnout mezi Vás. Původně jsem myslel, že by mi to mohlo zabrat asi dvě a půl hodinu, ale (jak jinak) mýlil jsem se. Začal jsem v půl desáté, spát jsem šel ve dvě.

Změna databázové části (z které jsem měl největší obavu) dopadla na jedničku bez jediné chyby. Zato přehrání kódů se stalo noční můrou. Když jsem se poprvé přihlásil na adresu webu, vyskočila na mě jedna chyba vedle druhé. Začalo divočení (mé). Mazal jsem, upravoval jsem, trápil jsem se, přepisoval jsem, trhal jsem si vlasy. Nevím, jak se to stalo, ale najednou voalá, stránky se zobrazily a já si oddychl. Povedlo se.

Tímto bych chtěl moc poděkovat všem, kteří se, i třeba maličkou měrou, podíleli na webu. Jakákoliv připomínka je pro mě inspirací a motivací. Mnohokrát Vám děkuji a doufám, že si i v budoucnu najdete občas prostor pro názory a připomínky.