To, co probíhalo mezi křesťanskými svátky oslavy příchodu Ježíše a příchodu nového roku, se nedá pojmenovat jinak, než obžerství. Je pravdou, že asi jedno dopoledne jsem měl pevnou vůli a nerval se pečivem, ale po zbytek dní jsem do sebe futroval snad všechno, co se dalo sníst. Náplň dní byla jednoduchá. Užívat si volna, jak jen to jde. Lucka, coby pohádkový fanoušek plynně přecházela od jedné princezny k druhé, od draka k čertům. Já jsem jí v některých případech podporoval spolukoukáním, někdy (to když jsem toho už měl nad hlavu) jsem si patlal model, anebo se pustil do hraní Starcraft. Ježíšek (Milda – když se u nás stavil na kafe) mi totiž přinesl druhé pokračování této strategie. A abych nezačínal něco druhého, když první není ještě dokončené, pozabíjel jsem nejdřív všechny slizáky z první epizody.
A tak to šlo až do toho jednatřicátého.
Dopoledne jsme přivítali Lucčiného taťku. Už je mi to trapné, ale pro změnu jsem dostal dárky. Tentokráte z vojenského odvětví. Vyprávěl nám, jak to chodí v práci (což je dosti černý humor) a jak se má. S cukrovím a chlebíčky nám moc nepomohl, takže jsem je pro změnu musel odebírat sám.
Jedinou negativní věcí, kterou přinesla Lucčina nemoc, bylo nezúčastnění se společného, rok odsouhlaseného, Silvestrovského večera s Jitkou, Jindrou, Májou a Fufíkem. S těžkým srdcem jsme několik dní před termínem oznámili, že přijít nemůžeme. Kontrolu zaměstnavatele bychom snad nějak překousli, ale ohrožovat nastávající matku a špunta kašlem a rýmou se Lucce nechtělo. Tak jsme zasedli v obýváku sami, obklopili se chlebíčky a hltali rozkoukaný seriál (Homeland).
Dočkali jsme se příchodu půlnoci, odpálili každý svou rachejtli, připili si bezalkoholovým šampíčkem a zkoukli další dva díly seriálu. Když se nám klížila očka, ulehli jsme. Zatím co Lucce se po kontrole nemocenská prodloužila až k následující lednové středě, mě se dovolená ukončovala dříve. Zbývalo mi posledních několik dní. Těsně před nástupem do zaměstnání jsem ještě s mamkou ukuchtil narozeninový dort. Ten dostal lehký odklad kvůli té záplavě sladkého, kterou Vánoce přináší.
A tím mi krásné, volné, odpočinkové tři týdny uplynuly a já se v pondělí odebral do práce. Nemůžu říct, že bych se tam netěšil, protože při představě, že bych se stejnými stravovacími návyky byl doma ještě týden, se mě zmocňovala hrůza. To bych pak neprošel ani těmi našimi novými dveřmi. Všem ježíškům moc děkuji za dárky a nemoci za to, že jsme měli s Luckou dlouhé a krásné vánoce.
vynikající
Komentář můžete vložit i jako nepřihlášený uživatel.
Když jsem se podíval na datum vzniku posledního článku, s hrůzou jsem zjistil, že je to více jak měsíc, kdy jsem vykazoval nějakou pisatelskou činnost. Na jedné straně nechci přijít o Vaši přízeň a návštěvnost kvůli tomu, že není co číst, na druhou stranu se chci velkým obloukem vyhnout psaní krátkých, nicneříkajících zpráv, hodnotou se blížících některým FB příspěvkům. Nemůžu říci, že prosinec přinesl málo událostí. Zkusím tedy vánoční zážitky alespoň trochu shrnout.