Nejrychlejší kilometr jsme ušli za 7:17 minut, nejpomalejší (provokativně označen želvičkou) byl náš dvacátý a trval nám 10:35 minut. Co se organizace týče, musíme (na tom jsme se s Lukášem shodli) uznat, že nelze dát jinou známku, než jedničku s hvězdičkou. Pěkná trasa, perfektně označená a toho jídla a pití, co jsme dostali po cestě.

K snídani párek (konečně žádná gulášovka), po odpísknutí na prvním bodě bageta, pití, tyčinka, banán a energeťák (no, když jsem ho den později ochutnal, nebyla to taková výhra). Na druhém kontrolním stanovišti jsme dostali další pití a sušenku. V cíli nám pak osobně rukou potřásl náčelník paragánů a obdrželi jsme tajemné TN a SN. Za těmito zkratkami (z kterých jsme měli v průběhu hodně velký strach) se ukrýval teplý (TN) a studený (SN) nápoj. Nafasovali jsme tedy kafíko a kofolu. Jako bonus nám byl nabídnut ještě párek, který jsem ale neodmítl jen já.

Sbaleno jsme měli za pár chvilek a pak hurá zpátky domů. Cestu nám ochutili cestáři, když si na trase vymysleli pár uzavírek a nutných objížděk, ale pro Lukáše znalého zeměpisu a čtení mapy to nebyl žádný problém.

Na konec se musím ještě pochválit, že jsem po dlouhé době podnikl capkání v kanadách a kecky nechal doma. Lukášovi děkuji za společnost a pochod a těším se na další (pochopitelně medaili).