Narozeniny velkých – malých bratří

Není tomu poprvé a pevně věřím v to, že ani naposled, kdy budu popisovat událost spjatou s bratry Dominikem a Davidem, syny Kátinými a Lukášovými. Už zase slavili narozeniny (není to tím, že je slaví vícekrát do roka, ale tím, že to strašně utíká) a my jsme byli pozváni na oslavu. Tentokrát jsme necestovali do Sedlečka (tam už nepojedeme za Káťou a Lukášem nikdy), ale na novou adresu, kde se nachází jejich (a myslím tím jejich) dům.

sobota 22.06.2013 22.06.2013 00:00:00 publikovaný příběhy Lucíka a Jendy Jenda
KDO (osoby a obsazení) Lukáš /
KDY (období a interval) víkend /
PROČ (důvody a účely) narozeniny /

I když hlavní událostí bylo samozřejmě oslavit výročí narození obou skvělých kluků, ruku v ruce s tím se vedla i kolaudace domu. Právě té se budu chvilku věnovat.

Poprvé jsme s Luckou viděli nový domov rodinky na konci loňského roku. Spíše než rodinný domek připomínal objekt zchátralou ruinu vyobrazovanou v poválečných filmech. Zdi sice stály a dveře panty nepostrádaly, ale tu a tam bylo vidět pár oblastí k opravě. To však nebylo nic proti tomu, jak to vypadalo vevnitř. Mokré mapy po zdech více než okatě poukazovaly na vlhkost, popraskaná omítka a prohnilá podlaha oku zrovna neladila a starý nábytek umístěný v některých místnostech byl ukázkou opuštěnosti. Právě u tohoto obrázku se Lukáš rozplýval, jaké to bude, jak si to naplánuje a jak si budou hezky bydlet. Abych po pravdě řekl, moc se mi tomu nechtělo věřit, i když jsem jim to ze srce přál.

V mezičase jsme žádné zprávy, ani obrazové přílohy neobdrželi. Párkrát jsem mluvil s Lukášem a pokaždé pronesl stejnou kombinaci slov. BOURÁM – NAKUPUJI – STAVÍM. Jak jsem psal v článku, chvilku jsem se prací také ohřál, ale byly to jen chvilky. Navíc vypadal dům ještě hůře než před tím. Chyběla podlaha, místo futer byly ve zdech díry... Pak bylo zase ticho.

A někdy koncem dubna (snad Ti nekřivdím – když tak se ozvi) se mi Lukáš ozval s tím, že jsou nastěhovaní a bydlí v novém. Věřit tomu se mi moc nechtělo. Prý je tam ještě pár dodělávek (to ostatně vždycky), ale jinak je to obyvatelné.

No, a když jsme v pátek dorazili na zahradu (která se mimochodem také změnila k nepoznání) a byli pozváni přes práh, nestačili jsme věřit svým očím. Nenávratně zmizel ten ošklivý dům. Lukáš ho proměnil v nádherné a luxusní bydlení. Dlaždice, lino, koberec, oblouk nad průchodem mezi místnostmi, krásná a prostorná kuchyně, obývák ve velikosti, po které každý toužíme, útulná koupelna a nahoře pak ložnice, pracovna, dětský pokoj a „hračkárna“ (dětská pracovna). S otevřenou pusou jsme obdivovali změny, které Lukáš provedl. Spodní a horní chrup nám definitivně spojilo až jídlo, které bylo přichystáno.

Lukáši, bez jakékoliv nadsázky a lichocení, klobouk dolů před tím, co si za tu krátkou chvilku dokázal.

Tak, dům jsem představil, teď honem zpátky ke klukům. V pátek jsme tedy přicestovali, jak už to tak u této rodiny bývá, dostali jsme občerstvení a čehokoliv nemohl být nedostatek. A protože jsme přivezli i Lukášovu maminku, jejího partnera a psího pána, bylo spousta vět k povídání (a sem tam nějaké to štěknutí). Večer jsme si zahráli týmové Česko a v noci (nechtělo se nám ani nějak spát) ve čtveřici stejnou hru ve zlatém vydání. Jakmile se moje záda dotkly matrace postele, v tu ránu jsem usnul.

Sobotní ráno jsme nebyli vzbuzeni dětským dováděním (to z té dálky nebylo slyšet) v nelidskou hodinu, ale byl nám dopřán spánek až do půl deváté (to už si pro nás Domísek přišel). A tak začal den. Dovádělo se, většinou venku, povídalo se a smíchu a radosti bylo pořád dostatek. Odpoledne pak přijela babička s dědou z Kátiny strany a s nimi i další dávka dárků. Na ten největší (čtyřlístkovu koloběžku) si sice musel Domísek chvilku počkat, než jí taťka v dílně (no, vidíte, na dílnu jsem zapomněl) postaví, ale zanedlouho už podnikal své první kolo-krůčky a svištěl po cestě.

S prarodiči dorazila i Kátina a Lukášova (pořád stejná osoba) švagrová a její dvě děti (příbuzenský vztah se raději nepokouším určit – nikdá mi to moc nešlo), takže klucí měli s kým dovádět. Lukáš se pak pustil do grilování a opětovně si obhájil dobré jméno. Maso bylo vynikající.

Protože jsme v neděli měli program, opouštěli jsme rodinku v pozdních odpoledních hodinách. Odjížděli jsme samozřejmě patřičně nakrmeni a spokojeni.

V novém domě Vám přeji co nejspokojenějších zážitků a radostných chvil. Máte to tam moc hezké.

Hodnocení

Zpracování článku (jak je článek čtivý)

vynikající

Lukáš hodnotil(a) 02.07.2013 00:00:00

vynikající

článek je starší 3 měsíce a nelze jej hodnotit

Věrohodnost článku (jak odpovídá článek skutečnosti)

nehodnoceno
článek je starší 6 měsíce a nelze jej hodnotit

Komentáře

Komentář můžete vložit i jako nepřihlášený uživatel.

CAPTCHA Image

Lukáš napsal(a) 02.07.2013 20:52

Děkuji za poklonu, co se týká práce. Určitě jste k nám zvaný, nejenom na oslavy.

vytvořit / odpovědět