Jak mě zlobil zoubek – část druhá

S největším sebezapřením, které jsem kdy v sobě našel, jsem odcestoval po úterním obědě (a vyčištění zubů) znovu k paní doktorce. Protože zub už nebolel a po jakýchkoliv potížích nebylo ani památky, pohrával jsem si s myšlenkou, že bych pod kleště prostě nedorazil. Ale jsem přeci chlap a chlap musí něco vydržet. Dorazil jsem na trhání.

úterý 23.10.2012 23.10.2012 00:00:00 publikovaný soukromé příhody Jenda

Byl jsem uvítán do ordinace a rovnou položen na sesli. Paní doktorka se zeptala, jakpak se to vyvíjí a bohužel mě ani poté, co jsem jí několikrát ujistil, že je to v nejlepším pořádku, nepustila dom. Dostal jsem injekci (ten strach je daleko horší než samotná injekce) a v puse mě začalo brnět. Paní doktorka si šla na počítač vybírat pruhovaný svetr, s čímž jí sestra velmi profesionálně pomáhala. Po pěti minutách na mě přišel dotaz, jestli cítím brnění. Odpovědět bylo těžké, ale ne nemožné... každopádně každý, kdo se dorozumíval v alkoholovém oparu to zná. Znovu jsme čekali, ke svetru přibyl ještě pár ponožek. „A co teď? Cítíte něco?“ zeptala se mně znovu doktorka. „Ňmo, ťef ble to lebpčí“. Připadal jsem si jako blbec, hlavně kvůli tomu, že u každé slabiky jsem slintal jako bernardýn. Zjevně to byl impuls k zahájení operace.

Dentistka vybavená rouškou a brýlemi mi vrazila cosi do dásně a já cítil jen tupý, bezbolestný tlak. Nic víc. Škráb, škráb, skříp, vypláchněte si. Slint. Doktorka držící kleště se znovu pouští do boje. Protože jsem měl po dobu zákroku zavřené oči, jen tu a tam jsem rekognoskoval dění kolem sebe, nepopíši Vám všechno. V útržcích jsem byl svědkem tohoto:

Doktorka je lehce orosená potem, na čele jí vylezla žíla, v kleštích drží mou osmu a vší silou cloumá mou hlavou. Doktorka si zve na pomoc sestru, která mi drží hlavu a místo hlavy se mi pohybuje jen dolní čelist. Znovu škrabkání na zub, v ruce doktorky se objevila pilka. Zvuk řezání, dopadající kousky zubu na můj jazyk a smrad řezaného zubu. Křupnutí, znovu fixace hlavy a další zápas kleští se zubem. Pak cosi povolilo a paní doktorka vítězoslavně oznámila, že první půlka je venku a druhá půjde hned po ní. Moudrák vpravo dole opouští mé ústa.

Vyhuhlal jsem si, že si nechám zub na památku a do kráteru, kde osma sídlila, dostal tampón a do ruky led. Byl jsem vyprovozen na 15 minut do čekárny a po té době znovu vpuštěn. Do krabičky jsem dostal stoličku (zubní, ne z ordinace) a na papíru jsem dostal instrukce, jak se chovat při extrakci (to je pane výraz) zubu. Pokusil jsem se pozdravit (marně, ale snad to bylo pochopitelné, o co jsem se snažil) a upaloval domů.

Doma jsem pak ledoval tím způsobem, že jsem si omotal kolem hlavy šátek a v místě tragédie umístil mraženou zeleninu (značku už nevím). Na všechny strany jsem začal odesílat zprávy, že jsem přežil a připravuji se na bolest.

Ta nakonec nepřišla v takové velikosti, jak mi všichni slibovali. Trochu to bolelo, malinko to nateklo, ale jinak nic. I když to paní doktorka a její sestra nebudou nikdy číst, chtěl bych jim oběma moc a moc poděkovat, protože jsem se dostal opravdu do těch správných rukou.

Těm, kteří mají moudrost ještě v sobě, bych rád vzkázal, že to není tak hrozné, jak se vypráví. Anebo možná je, ale já jsem měl obrovskou dávku štěstí.

Hodnocení

Zpracování článku (jak je článek čtivý)

vynikající

82.99.163.195 hodnotil(a) 21.11.2012 00:00:00

vynikající

článek je starší 3 měsíce a nelze jej hodnotit

Věrohodnost článku (jak odpovídá článek skutečnosti)

nehodnoceno
článek je starší 6 měsíce a nelze jej hodnotit

Komentáře

Komentář můžete vložit i jako nepřihlášený uživatel.

CAPTCHA Image

Milda napsal(a) 21.11.2012 21:10

a dal sis ho pod polstar? :-)

vytvořit / odpovědět

Jenda napsal(a) 23.11.2012 12:41

Myslis pro vilu? Ne, nedal :(. Zubni vila na me byla tak hodna, ze urcite zaridila, ze me zub nebolel. A to staci.

vytvořit / odpovědět