V pátek jsem šel do práce ověnčen spacáky a taškou, která by pojala oblečení na týdenní pobyt v arktických podmínkách. V práci jsme dopilovávali seznam nutností, které je nutné míti s sebou. A když se začala blížit půl čtvrtá, rozloučili jsme se s ostatními členy pracovního osazenstva (někteří byli vcelku udiveni „Vy máte půl dne dovolené?“) a vyrazili jsme do Pankráckého centra za nákupy. Protože dobu jsme zvolili celkem dobře, žádné velké fronty nás nečekali (klasicky stání deset minut před kasou). Pak jsme se nalodili (do celkem třech aut) a vyrazili směr gril.

Za necelou půlhodinku jsme stáli (auto stálo, my jsme seděli) před branami Davidova pozemku. Hostitel byl již v domácím a po zahradě se pohybovali usmívající se kolegové. Přípravy na masový zážitek byly v plném proudu. Byli jsme uvedeni do Davidovy rezidence, prolezli jsme kde co (něco jako v „Prostřeno“), převlékli se a šli do centra dění.

Jakmile jsem zasedl, dostal jsem pivo a začal uzobávat zeleninu. A jak to tak už bývá, začalo se povídat (delší tiché pauzy byly pouze v případě, že se zrovna jedlo) a rozproudila se zábava o všem možném. Trochu lechtivější tématiku navodila Davidova sousedka (mladá holčina) v doprovodu svého přítele, když mu přišla vrátit červený bičík. David sice prohlásil, že „to bylo v ne zrovna vhodnou dobu“, ale my jsme ani chvíli nezaváhali a toto téma začali rozvíjet. No, co Vám budu vysvětlovat, občas padly slova hodné červenání.

Když dvojice odešla, pokračovali jsme v jedení, pití. Když nebylo na obloze po slunci ani památky a teplota trochu klesla, šli jsme schovat do zahradního domku (nemůžu nevzpomenout na Mírův výtvor „jééé, kluci, pojďte se hladit“ :D – ale to nepochopíte). U některých jedinců (já jsem mezi nimi samozřejmě nemohl chybět) se dostavil stav přežranosti. Dalším téma, které jsme řádně probrali, bylo trochu více eklhaftí. Jiřík, nucen se vzdálit kvůli upouštěcím potřebám, si ozdobil podrážku své boty psím výtvorem. A tak jsme, pozorujíce dloubajícího Jiříka, hovořili na toto téma. Když Jirka (po dlouhých a voňavých minutách) dokončil své práce, rozhodl se nás opustit Míra. Jako třešničku na dortu nám ukázal pravý a nefalšovaný Knight rider.

I když i Jiřík oznámil, že přenocovat nebude, ještě se s námi loučit nemínil. Odebrali jsme se dovnitř, zasedli k obrazovce a sledovali skvosty, které nám David (na naše četná přání) pouštěl. Říkejme tomu třeba putování po zoologických zahradách světa, ale dál se k tomu raději nebudu vyjadřovat. Všichni zúčastnění to myslím pochopí. Když i Jiřík odfrčel, rozdělali jsme (velmi důmyslné) spaní a odebrali se do říše snů. Cesta tam mi trvala pár minut…

V sobotu nám David připravil snídani, a po zhlédnutí všemožných výměn manželek, sháněk farmářů a dalších skvostů YouTubu, (trubky, jak říká jeden kolega) jsme vyrazili na cestu.

Všem musím poděkovat za super večer, za vynikající jídlo, které ve mně zanechalo kulinářský zážitek a za to, že jsem se mohl opět hodně dlouho smát a bavit. Těším se na již avizované „celotýmové“ grilování. Díky.