V 17:30 jsme vstoupili do haly situované mezi paneláky Roztylského sídliště. V prvním patře byl bar a na nás čekalo již občerstvení, které bylo zajištěno pro všechny účastníky soutěže. Smlsnul jsem tedy něco malého a velmi tím narušil visáž obložených mís. Vytvořil jsem zde několik děr. Zda je i pití hrazeno jsem nevěděl a proto jsem si objednal sodovku.

Úderem 18 hodiny jsme se přesunuli na hřiště (klouzaliště) a všichni začali lehce drkotat zuby. Teplota se zde totiž pohybuje okolo 6°, takže žádné vedro. Nejprve se slova ujal instruktor, který mimojiné trénuje olympioniky České republiky. Oznámil nám, jak to má správně vypadat a dodal, že naše výkony jistě tak vypadat nebudou. Nemýlil se. Celá společnost se rozdělila do týmů po čtyřech lidí a započali jsme trénovat.

Slečna instruktorka, která nás dostala na starosti se očividně bavila.Poté, co každý z nás hodil "mrchu" prozradila nám, že se kámen (to je název té konývky s kterou se hází) dá posílat i jiným způsobem. Uvítali jsme to. Pádu už bylo méně. Jako první úkol jsem plnil roli zametače.Je to velmi fyzicky náročné a můžu Vám říci, že skutečné hraní a záběry v televizi jsou diametrálně odlišné. V hale se (mi) udělalo tepleji.

Postupně se spolu utkalo všech pět družstev a nám to šlo lépe a lépe. Musím říci, že je to velmi zábavná a kolektivní hra, při níž je každá ruka a noha zapojená. I přes naše nadlidské výkony a úsilí, které jsme vyvýjeli, se nám povedlo několikrát prohrát a jednou remízovat. Čas utekl celkem rychle a my jsme byli pozváni znovu do baru na pohoštění a k pozdějšímu vyhlášení výsledků.

Zjistil jsem, že i pivo je zdarma (zdarma nebylo, to byste tam také šli, ale hradil ho zaměstnavatel) a tak jsem se rozhodl se posilnit chmelovou energií. Porota zasedala dlouho a několik hráčů bylo velmi znepokojených nad verdiktem, který sudí vynesli. Nic však jim to nepomohlo a i přes to, že jeden z hráčů zahodil porotci tužku, výsledky se nezměnili. My jsme nakonec skončili na nádherném a málo oceňovaném třetím místě. Získali jsme ceny a políbení od Logosačky. Přes to si tohoto vítězství cením, protože soupeři byli na velmi vysoké klouzavé úrovni.

Vzhledem k tomu, že se se hala uzavírala o 22 hodině a bylo něco po půl, zbývalo již jen dopít a jít. Celá akce byla velmi pěkná, naučil jsem se pár tipů, jak vylepšit vzezření pádu a koleno jsem si vylepšil několika pěknými modřinami. To se ovšem již zahojilo a já všem, kdo přemýšlí nad tím, jestli tuto hru vyzkoušet, doporučuji, aby se rozhodli pro kladnou odpověď. Opravdu, za těch pár pádů to stojí.