Částečně proto, abych schopnost nechodit doleva, když mám jít doprava, nestát jako robot a nepadat rovnou na hubu anuloval, jsem se zapsal na čtyřdenní seminář o Aikido, který vedl japonský (překvapivě žijící v Japonsku) mistr Kouichi Tanaka. Pořadatelem bylo Aikido Praha, kam se chodím nechat mlátit a místo pořádání bylo ve Vinohradské sokolovně. Bez možnosti vzít si dovolenou (už jsem zase ve zkušebce) jsem si naplánoval seminaření na čtvrteční a páteční (které jsem si navíc obohatil darováním krve) odpoledne a celou sobotou.

Ve čtvrtek přišel první z šoků. Byl jsem totiž několikrát ujišťován svými mistry, že je tento seminář samozřejmě určen i pro začátečníky (i lamy jako jsem já) a nemusím se tedy strachovat nějaké ostudy. Jakmile jsem vstoupil do tělocvičny, mé bystré oko spatřilo jednu hakamu vedle druhé (jinak řečeno, vstoupil jsem mezi sakra dobré bojovníky). Chvíli jsem nervózně pošlapoval a přemýšlel, jestli jsem si nespletl dveře. Bohužel k omylu nedošlo, protože do stejného sálu vstoupili i známí z našeho dojo.

Dalším, celkem nechtěným překvapením bylo, že se jednalo o mezinárodní seminář a tudíž jsem několikrát stál svým tělem proti německy, anebo anglicky mluvícímu aikidistovi. Nebylo mi moc dobře, když mi vysvětloval, co kde dělám špatně, a já vnímal pouze pohyby těla a hlas, kterému jsem ani za mák nerozuměl. O ostatních, asi stovce, potíží už ani nebudu vyprávět.

A jak probíhal samotný seminář? Mistr Tanaka mluvil japonsky, cvičili jsme klasické Aikido, s jo i bokkenem, Pár věcí jsem se naučil, mnoho technik jsem nepochopil vůbec, ale nikomu jsem naštěstí neublížil (a ani mě nebylo ublíženo). Po každém tréninku jsem byl dost vyflusaný a omlácený, ale pokaždé jsem odcházel s příjemným pocitem. Jako zlatý hřeb soboty jsem viděl zkoušky a uvědomil jsem si, že mě čeká ještě hodně dlouhá cesta.