Hustota lidí v obchodních střediscích se začala zvyšovat, reklamy poukazující na super akce a megaslevy se na člověka hrnou z každého plakátu a já prožíval trauma z toho, že nemám ani jeden dárek. To by nebyl až takový problém, protože času na koupi bylo hodně. Problém byl v tom, že jsem nevěděl, co koupit.
Když minulo „mikulášské“ období a já stále nevěděl, co mám kde splašit, začal jsem dosti okatě ventilovat svůj názor na vánoční šílení. Čím blíže byl okamžik, kdy „… štědrý večééér nastal“, tím více jsem byl nervózní a bohužel i nepříjemný. Pokaždé, když jsem zaslechl slovo, které mělo v základu „váno“, šílel jsem. Nakonec moje trauma ukončila Lucka, která se mnou prošla pár krámů a tak dlouho mi pokládala otázky začínající „No a co koupit…“ až jsem měl u všech lidí zaškrtnuto, že existuje dárek.
Od té doby se mi čekání na vánoce daleko více líbilo. V pondělí dvacátého jsem se těšil, v úterý se nemohl dočkat a ve středu už trpěl jak malé dítě. Čtvrtek jsem nějak přečkal, ani vlastně nevím jak. A pak konečně přišli vánoce.
Byly to krásné svátky. Prožili jsme je v klidu a míru, všechno stihli a celé vánoční období si maximálně užili. I když si to nemyslím, byl jsem asi celý rok hodně hodný, protože jsem pod stromečkem našel kupu dárků.
A co Vy? Jak jste prožívali (nebo prožíváte) vánoce? Přišel k Vám Ježíšek?