I když jsme původně chtěli vyrazit v pátek, někdo, kdo se na nás z vrchu dívá rozhodl, že to tak rozhodně nebude. Protože v pátek obloha rozhodně nevypadala přátelsky a pouštěla na nás přívaly vody, rozhodli jsme se s tátou, že odjezd odložíme o cca 12 hodin. Vstával jsem tedy o něco dříve než do práce a s radostí v očích sledoval nebe, které se pomalu začínalo modřit. Mé povznesení zkazil jen odjíždějící autobus (beze mne). Radostně jsem si zastepoval na zastávce přibližně 17 minut.

Když jsem dorazil k našim, bylo vše připraveno na odjezd - pokud by se odjíždělo za hodinu. Protože auto nebylo ještě po zimním spánku probuzeno, šli jsme se zatajeným dechem do garáže. Garáž, zámek i auto bylo na svém místě. Jenže... i když táta akumlátor (jinak baterku) nabíjel, startovací ústrojí automobilu nedokázalo rozhýbat písty motoru a tudíž se náš odjezd opětovně odložil. Tentokrát na neurčito. Po chvilce otírání kontaktů, dotahování šroubů a domlouvání autu jsme naše působení v garáži vzdali a vydali se do místního Bauhausu. Tam tatík koupil novou baterii a juchali jsme zpět. Auto již fungovalo. Bylo 11:38 a my jsme vyrazili na chatu.

Na chatě nás (díkybohu) nic nepřekvapilo a tak jsme se pustili do zajarnění pozemku. Ve volných chvílích jsem s otcem konzultoval svou hudební, fotografickou a životní dráhu a celým víkendem nás provázela dobrá nálada. Jediným kamenem púrazu bylo založení ohně v kamnech. Komín nejspíše zcela neakceptoval skutečnost, že se má vzbudit a nenechal se protáhnou. Naštěstí táta použil urychlovač (velmi nedoporučuji) a výsledek se nakonec v podobě tepla dostavil. Večer jsme popíjeli vínko, hráli a koukali na film. Povedený víkend... doufám, že se počasí bude dále zlepšovat, protože další zatopení bych už možná nepřežil.
PS: Fotky prosím berte s rezervou - jako pokus o umělecké dílo.