Když jsem psal článek o zpoždění rychlíku Franz Kafka, kterým jsem měl tu čest cestovat, pojal jsem to ještě s jistou kapkou humoru. Nyní je to mu trochu jinak. I když začátek je vlastně úplně stejný.
Sedíte v autě před železničním nádražím, a očekáváte příjezd vlaku směr Praha. Hodinky ukazují, že vlak měl zde již stát. Neděje se nic. Pak Vám ospalý hlas z troubele umístěného nad nástupištěm ohlásí, že spoj bude „pravděpodobně“ o 13 minut opožděn. Chtěl bych vidět výpočtů pánů nádražáků, jak k této slibné cifře došli. Vlak se dokodrcá a já mám víru v to, že je to jediné zpoždění, které bude vlak mít. Kolejový kolos se dá do pohybu a výhled z okna potemní.
Asi deset minut po rozjezdu souprava začíná přibržďovat, až se zastaví úplně. Čumím zase do černých polí. Nikde nic, ani světýlko, ani človíčka. Čekám, čekám, stále jen čekám. Po patnácti minutách to zapraská v rozhlase a dozvím se, že „z důvodu závady na trati bude náš spoj asi o hodinu opožděn“. Tak a dost!
Své nadšení z této zprávy jsem již nevydržel a velmi nahlas jsem ho vyslovil. Možná, že ho slyšela i slečna průvodčí, která mi přišla do mého (doufám, že přechodného) vězení oznámit, že je porucha a že tu budem stát hoďku. Sice jsem se pokoušel o něco, jako jsou otázky, ale za pár chvil jsem hleděl do čerstvě zabouchnutých dveří. Jsem zřejmě neperspektivní cestující.
Tak tedy milé dráhy. Něco Vám povím. Jestli jste schopné nabrat u spoje, který jede hodinu, hodinové zpoždění (a to se modlím, aby tomu skutečně tak bylo), tak se na to radši vyserte. Mašiny prodejte na východ, koleje roztavte, ukovejte podkovy a místo vlaků vypravujte koníky. U nich je větší pravděpodobnost, že někde po cestě nepojdou. I když jestli je budou krmit stejní lidé, kteří řídí tenhle bordel, nejspíš by byla celá trať za měsíc pokrytá zdechlinama. Takže vlastně víte co? Nedělejte vůbec nic. Ale řeknu Vám jedno. Cestovat do Prahy jen proto, abych si vyzkoušel projížďku nočními spoji, na to Vám zhluboka kašlu. A pak netvrďte lidem, že je vlakové spojení bezpečné a rychlejší než autodoprava. Když se někomu vysype auto na dálnici, je to smůla. Ale když necháte obsah vlaku (říkejme jim třeba pasažéři) zevlovat v polích, je to katastrofa. A s prominutím seru na Vaše omluvy, že je Vám to líto. Mám pocit, že tam někde u té hlavní výhybky sedí nějaké přetloustlé prase, které se chechtá, až mu od huby sliny lítají při pohledu na to, jak je ten Jenda debilní, že se nepoučí a do té plechárny vleze zase.
Asi jsem svým tichým zoufáním probral semafor a konečně jsme se dali do pohybu (skutečně po hodině). Ale dlabu na semafor a přemýšlím, jestli na velitelství ČD pošlu stížnost, anebo stopky, aby se naučili, jak vypadá čas.
Super je, že ta holčina se štípačkama nechtěla ani vidět lístek. Prej to je dobrý. Takže jsem úplnej blbec, protože jsem mohl ještě ušetřit na tom, že bych si koupil jen tam. Vedete to fakticky výborně. Vím, že za to průvodčí, mašinfýra, nádrážáci, výpravčí, ani počasí nemůže. Ale kdo za to teda sakra může?
Omlouvám se všem, které tento příspěvek pohoršil a nesouhlasí s ním. Ale jak jsem psal na začátku. Je to psáno při pominutí smyslů.
PS: Tyto slova jsou již psané dne následujícího a dá se říci, že je to něco jako snaha o odlehčení celého článku (když už jsem to napsal, tak to přece nesmažu, ne?). Strojvedoucí na to šlápnul a uháněl po kolejích, až hřeby lítaly. Výsledkem toho byl příjezd do Prahy „jen“ s pětačtyřicetiminutovým zpožděním. Metro jsem tedy stihl, a domů se dostal cestou přímou, ba přímo nejpřímější. Všem obluhovatelům kolejového pohybovadla patří dík.