Předobědní čas jsme vyplnili úpravou a čistěním akvárka (to v něm musí být tolik kamenů?) a připravili jsme tak Šmudlovi (jeden z čtvernohých rodinných příslušníků) příjemné pokoukání na jeho televizi.
I když počasí se nakonec neumoudřilo a nevyšlo nám aspoň trochu vstříc, nasedli jsme do auta (s potápěčským vybavením) a vydali se směrem na Beroun. Já jsem poprvé vyzkoušel „naostro“ GPS v mobilu. Funguje to skvěle. Z příkopu se Lucka bravurně vyhrabala a jen párkrát musela odporovat paní z telefonu, abychom nejeli přes pole. Jinak paráda.
Dorazili jsme k našemu prvnímu cíly. Tím byl lom „Amerika“. Je pravdou, že kdyby nad námi zářilo slunce, nebe bylo modré a nefoukal vítr v nárazech 100km za hodinu, byl by požitek daleko větší. My jsme ale pár nezlomný, a tak jsme si procházku užívali. Objevili jsme například, že v lomu „Mexiko“, který se nalézá hned u „Ameriky“, je umístěn pomník, protože sloužil jako lom trestanecký. Ale co bych říkal již jednou řečené. Pokud si chcete přečíst více, navštivte stránky o těchto lomech.
Když jsme se po procházce kolem kaňonu vydali zpět k autu, slíbili jsme si, že to tu navštívíme ještě jednou v letních měsících, aby ten dojem z divokého západu byl dokonalý.
Přišlo na řadu vodní rozptýlení. Nebyly brány v potaz mé námitky, že se koupat nemůžu (důvody jsou přísně tajné) a my dorazili do Berouna, kde naše kroky vedly k aquaparku. Vzhledem k tomu, že si pamatuji koupaliště ještě v dobách totalitních a lehce postkomunistických, byl jsem jako u vytržení, kolik se toho změnilo.
Žádné vyfasované zámky, žádné obtíže s klíčem (taky jste vždycky zkoumali kam s ním?), žádný chlorový nádech při vstupu k bazénu. Jedním slovem nádhera. Dostal jsem hodinky, které sice neukazovali čas, ale zato otvíraly kde co.
Jak to tak na koupališti bývá, oddávali jsme se koupání. Ale není koupání jako koupání. Poprvé jsem navštívil pračku (whirpool-ku), záda si nechal namasírovat hříbkem a odtokem z přehrady (člověk by neřekl, že z tak malé dírky dokáže téct voda takovou silou), asi čtyřikrát jsem tobogánil, ráchal se vírech, navštívili jsme místnost, u které jsme nezjistili, k čemu je a hlavně... cákal, co to dalo. Prostě jsme si užívali.
A co dál? Dál už jen rozloučení s víkendem a návrat domů. I když se jednalo pouze o neděli, báječně jsme si jí užili a já doufám, že podobných nedělí bude více.