Pamatujete si, co jste dělali před jedenácti lety? Přiznám se, musel bych hodně pátrat. Ale k tomuto číslu jsme dospěli společnými silami, když jsme počítali, před kolika lety jsme naposledy otevírali ty velké dřevěné dveře. Za nimi se vyskytl stejný obraz a mě se začaly vracet vzpomínky. Schodiště nás dovedlo až ke stolku, kde jsme byli přivítání, obdrželi jsme studijní materiály a byli jsme nasměrováni do knihovny. Zde nás přivítala naše profesorka češtiny.
První věty byly trochu překvapivé, protože nadšení nepřišlo, ale byli jsme pokáráni za to, že kazíme statistiky a nepřišli jsme za účelem budoucího studia. „A neříkejte mi, že už máte tak velké děti?“ pronesla paní profesorka. No, to tedy skutečně nemáme. Přiznám se, cítil jsem velké zklamání a myslím si, že Jindra cítil totéž. Tak jsme uvedli věci na pravou míru a odpověděli, že jsme sem dorazili, abychom pozdravili profesorský sbor a zavzpomínali si. Paní profesorka ještě chvíli bručela, ale pak se s námi dala do hovoru a my probírali, co se za ty roky stalo a změnilo.
Protože konec „otevřených dveří“ se blížil, požádali jsme ještě, zda bychom si nemohli projít školu. I když Jindra žádal slečnu, byl nám přidělen jako průvodce student čtvrtého ročníku. Ten nám mezi chůzí vyprávěl, jak probíhá studium okem žáka. Dozvěděli jsme se, že někteří profesoři stalé učí, jiní již ne a padla spousta jmen, které nám byly neznámé.
Ve druhém patře jsme navštívili učebnu CADu, kde jsme se setkali s dvojicí profesorů, kteří nám také nebyli neznámí. Tam jsme byli přijati daleko radostněji, než prve. Oba profesoři byli potěšeni, že vidí staré „xichty“ a i s nimi jsme pronesli pár vět.
Když se začínalo po chodbách zhasínat, pochopili jsme, že déle hosty už nemůžeme být. Proběhli jsme ještě několik učeben a laboratoří a vrátili se znovu na startovní pozici.
Pokud můžu mluvit sám za sebe, udělal mi tenhle výlet radost. Zjistil jsem, že se toho moc za ta léta nezměnilo a díky za to. Byl jsem moc rád, že jsem znovu mohl vidět své profesory a zavzpomínat na roky, které jsem zde strávil. Doufám, že se sem opět za několik let podíváme.
Cestou domů jsme s Jindrou pořídili několik záběrů cesty, kterou jsem denně absolvoval, a své dojmy šli probrat k Vejvodům. Jindro, díky, že sis našel čas.
