Startovní výstřel zazněl v pátek 6. listopadu kolem šesté hodiny večerní, kdy jsme se s Márou sešli u zdroje potravin (pro obyčejné smrtelníky obchoďák) a za nashromážděné suroviny (peníze) opatřili základní jídlo a trochu upgradeů (omáčka na těstoviny). Milda se zhostil provianťáka tekutin, a když jsme s Márou dorazili domů, čekal tam již s náručí plnou piv (a to šel napřed shánět Paelu). Celkem ladně jsme se nacpali do výtahu, až mi to ruku málem sebralo a dorazili ke mně. Přestavba celkem zařízeného bytu na hráčské doupě započala.

Den první – pátek

Elektrické i datové kabely byly nataženy, kafe uvařeno (pozor!!! i Milda si dal turka), pivo otevřeno a přiloženo k myším, počítače připraveny do akčních poloh. Jako jediný hladovec jsem byl umlčen početně vyšším davem a večeře byla odsunuta až na pozdější hodiny. Nejdříve práce, pak jídlo. Záchrana světa nečeká.

Po dokončení první dávky klikání jsme se odebrali do kuchyně (já již napůl mrtvý z hladu) a začali jsme kuchtiti (to je slovo). K párkům nám Mára, jako podkres, vybral koní příběh o dvou mužích, kteří se nesnáší tak moc, až je dá dohromady potrhlá cikánka putující severoamerickou prérií. Vskutku zážitek.

S krátkými přestávkami (na záchod, cigáro, protáhnutí) jsme se probojovali až do čtvrté hodiny ranní, když už jsme na monitory svých velitelských stanovišť jen mžourali. Já jsem na Márovu urgentní žádost vytvořil andulkám „baladu z hadrů“ a ulehli jsme do pelechů.

Den druhý – sobota

Vzbudili jsme se vskutku časně. Budík ukazoval kolem deváté hodiny. Já už jsem koukal znuděně do stropu, a když už míra mého zneklidnění přesáhla psychicky únosnou mez, začal jsem pracovat. Milda po chvíli začal vedle v pokoji projevovat známky života a tak jsme se dosti neběžným způsobem (přes zeď) domluvili na začátek paření.

Jako duble jsme ovšem nezačali, protože naši konverzaci zachytil (zjevně ho vzbudila) Mára a, tak jsme započali válčit jako trojice. Něco jsme pozřeli, udělali kafe a sklenice naplnily víceprocentní alkoholické nápoje. Plynule jsme přecházeli z jedné hry do druhé a oběd jsme uskutečnili kolem třetí. Za smradu pálících se uší hrnce jsme si pochutnali na čemsi zatočeném s náplní, politém sýrovou omáčkou. U dlabání jsme pozorovali romantický film z černošského prostředí, jak se mladí muži černé pleti oddávají radovánkám. Film byl bohužel dlouhý a chuť po hraní velká, takže konec nevím, ale asi se měli všichni rádi až do smrti (a ta přišla většinou hodně brzy).

Znovu bojování, střílení, běhání, kouzlení, podrobování, útočení, vaření kafe, stavění, ničení, odbíhání na záchod, a tak dále, a tak dále. K večeři chňapky alá obložené talíře a do jedné hraní.

Den soudný – neděle

Bohužel nám to začalo pomalu končit. Protože jsem kluky (k jejich velké radosti) poprosil o pomoc při vyndání garnyže, začali jsme s Márou (Milda se ještě oddával snění) s vyndáním jednoho hřebíku. Nejdříve kleště, pak kleště a nadávky, následoval Mára visící na stropě za hřebík. Nic nepomohlo a hřebík nepovolil. Konstatoval jsem, že to nejde a pustili jsme se do poslední bitvy, kterou počítač dokončil naprostým zmasakrováním Máry a mě. Milda měl jinde jiné povinnosti a tak nás opustil. My s Márou jsme měli ještě volno, takže jsme skočili na oběd (do restaurace, kde je velmi příjemná obsluha a výborné pivo – nebudu říkat kde to je, protože byste mi pak přišli rozbít čumák) a chvíli ještě pobíhali po dolech s lukem a sekerou.

Finální siréna zazněla po čtvrté hodině, kdy jsem se musel odebrat na metro, protože mě čekal jiná, také kulturní, akce.

Jsem moc rád, že jsme to chlapi dotáhli a uskutečnili. Díky za parádní víkendík a doufám, že ho budeme zase někdy opakovat.

PS: Na závěr ještě krátkou informaci. Děkuji oběma spolubojovníkům, že tak krásně vyplnili průzkum a musím je tedy uvést i jako spoluautory. Fotografie budou, prosím o chvíli strpení, i když jí možná podrobím nejdříve cenzuře. Rád bych tady také vyzdvihl super Márovu hlášku, které jsem se od srdce zasmál. Po vesmírném povrchu putovalo v řadě vělké množství Protosských Probe (peon, dělník) a Mára s úsměvem pod fousy začal pět: "Jedu polem, nepolem, velkým malotraktorem." :)