Hned při vstupu do jídelny zjistíte, že vstup není povolen slabším a zcela vyhladovělým jedincům, neboť musíte překonat točící dveře, připomínající tréninkové kolo v Connanovi. Projdete recepcí, kde sídlí bystré oči hlídačů, a za dalšími (posilujícími) skleněnými dveřmi naleznete zmíněnou chemičku.
Pokud budete mít mírný pocit, že se zcela neorientujete a kolem Vás pobíhají zmatení businessmani, je to v pořádku. Nejspíš to byl záměr pana architekta, který uspořádal výdejní pulty, vitrínu se vzorky, stůl s polívkou a příborník do takového vzorce, že plynulý pohyb a ladný chod jsou zcela vyloučeny.
Výdejní pulty nabízí (vlastně obsluha) 5 druhů jídel, nějakou tu specialitu a další bezmasé, bezlepkové, někdy i bezbarvé pochutiny.
Když se nenecháte ani polít, ani vyrazit jídlo, dostanete se ke kasám. Pokud zjistíte, že jste si omylem zapomněli příbor, servítek, nebo něco jiného, hlavně se nevracejte. Proti proudu se plout nedá. Vzdejte to, jezte třeba rukama, ale zachovejte si alespoň trochu lidskosti.
Výborně je řešeno stolování. Místa je tu skutečně mnoho, takže než si sednete, máte jídlo studené. Ve výbavě každého jídelního místa je židle, stůl se čtyřmi nohami, a sem tam nějaká ta sůl (po stole i ve slánce). Požitek z jídla Vám může zlepšit buď výhled z oken, které jsou umístěny po celém obvodu jídelny (aspoň víte, jak se mají rybičky v akvárku), anebo plazmovka na zdi. Tam dávají buď statický screensaver „NO SIGNAL“, nebo hudební klipy (bez zvuku) pro náctileté.
Kvalitu jídla hodnotit rozhodně nebudu, protože se řídím pravidlem „Hlad je nejlepší kuchař“. Nechám to na Vás. Když to všechno sníte, musíte se znovu proplést davy, abyste vrátili tác s nádobím. Zcela vyčerpaní opouštíte chemičku rotačkami.
Co říci na závěr? Jídlo v luxusní restauraci – 500 Kč, oběd v chemičce – k nezaplacení. Přeji Vám dobré chutnání :).