Ze sklepa bylo potřeba vynosit pár věcí, jako jsou dlaždice potřebné pro pokládku Václaváku, několik zavařovacích skleni (patrně roční spotřeba pětičlenné domácnosti) a další drobotina. Začali jsme. Milda vybaven silou Herkula popadl jakýsi pytel a juchal s ním ven. Já jsem popadl jeho menšího brášku a málem jsem juchal do nemocnice. Ruplo mi v zádech, malinko jsem se zapotil a málem se... Když přišel znovu Milda, popadl pytel jednou rukou a vynesl ho pryč.
Práce nám utíkala rychle, asi perfektnímu načasování a proto, že každý věděl, co má dělat (já jsem se teda musel chvilkama ptát, ale pak to šlo). Protože část věcí, které neputovaly do kontejneru byla potřeba odvést na chatu (Mildou, ne naší, co bychom s těmi zlatými cihlami dělali na chatě?), následoval večerní výlet kolem Sázavy. Cesta byla příjemná, chvilkami jsem se sice cítil jako spolujezdec rallye, ale dobré.
Materiál jsme naložili (já byl proveden po chatě – musím moc pochválit) a zase se vydali směrem do Prahy. Milda mě hodil až dom (zřejmě ze strachu, že bych mohl někde zabloudit) a protože bylo asi půl jedenácté, šel jsem chrupat.
Sečteno a podtrženo, všechny úkoly, které jsem měl zaznamenány a naplánovány na tento víkend, byly splněny. Občas to bylo sice na milimetry, ale v tom je kouzlo improvizace a řízení. Všem děkuji za nádherný víkend a těším se na další plánování.