Za korunou krále Karla, aneb rande na Karlštejně

Za posledních 14 dní se v mém životě stalo něco, co jsem sice neplánoval, ale jsem moc rád, že se to stalo. Co, kdy a jak se událo, tady detailně popisovat nebudu, možná budu, ale později, protože se jedná o informaci přísně soukromou. Pokud Vás to bude zajímat, doptáte se. Co však tady uvést chci, je informace o výletu na Karlštejn, který jsem podnikl v neděli, ihned po návratu z kasáren – zvláštností ovšem tom všem je, že jsem nevýletil sám.

neděle 13.09.2009 13.09.2009 00:00:00 publikovaný soukromé příhody Jenda

SMSková komunikace probíhala od časného rána a já slíbil, že jakmile to bude možné, sednu na vlak a vydám se směrem na Beroun, do zastávky Karlštejn. Doma jsem se odvšivil (po tom týdnu v lesích), vybalil zelené hadry a pospíchal na vlak. V půl čtvrté jsem se objevil před slečnou (Luckou), která na mě na zastávce čekala. Protože ještě bylo dost času k tomu, aby hrad Karla IV zavřeli, rozhodli jsme se, že tuto památku dějin navštívíme.

Štěstí nám přálo a prohlídka začínala několik minut poté, co jsme si koupili lístky. Paní průvodkyně nám ukázala krásy hradu, které jsem neviděl od základní školy. Nejvíc nás zaujaly falešné klenoty za 800 tisíc a zmínka o pravých, uložených ve Vídni (co tam dělají, když jsou naše???) za několik milionů až nevyčíslitelně. Asi si za naučnou četbu zvolím „Největší nevyřešené loupeže“. Byl by to přece jen dobrý základ pro skromný život.

Když prohlídka skončila, chtěli jsme navštívit ještě několiko neplacených památek, ale bohužel bylo pozdě. Tak jsme šli na procházku a Lucka mi ukázala výhledy na Karlštejn a okolí Berounky, které mi byli doposud utajené a skryté. Ty naleznete v galerii.

Protože naše břicha byla skoro prázdná, zavítali jsme do ranče, kde jsme si dali každý talíř dobrot a koukali při tom na výběh pro koníky bez koníků v akvárku. Toto komplikované udělátko představuje zasklenou díru ve zdi (zvané též okno), na jejíž druhé straně se měli pohybovat koníci. Ale koníci nebyli. Propovídali jsme se až do večera a nastal čas odjezdu. Naštěstí nějaký chytrý člověk koleje postavil odsud rovnou do Prahy, takže cesta neobsahovala přesedání, nestíhání, stres a podobné vychytávky moderního života.

PS: Pro ty, kteří to nepochopili, tu slečnu na fotkách si dobře prohlédněte, protože je moje „medvědová“ a budu rád, když jí brzo osobně poznáte.

Hodnocení

Zpracování článku (jak je článek čtivý)

nehodnoceno
článek je starší 3 měsíce a nelze jej hodnotit

Věrohodnost článku (jak odpovídá článek skutečnosti)

nehodnoceno
článek je starší 6 měsíce a nelze jej hodnotit

Komentáře

Komentář můžete vložit i jako nepřihlášený uživatel.

CAPTCHA Image

marketa napsal(a) 16.09.2009 14:16

Představit. Ihned:-). Podrobné info ihned:-) Jo tak proto není moc času na staré kamarády:-). Super. Gratuluji a pozdravuji.

vytvořit / odpovědět

Jakub napsal(a) 16.09.2009 18:02

Lucku nám musíš představit. Jinak jezdnoznačně nejlepší článek na webu!

vytvořit / odpovědět

Marek napsal(a) 16.09.2009 14:08

Tak gratuluju a ať vám to klape.

vytvořit / odpovědět

Jenda napsal(a) 16.09.2009 21:58

Nebojte, na staré kamarády je vždycky čas. Hrozně rád Vás představím. Jen jsem to nechtěl uspěchat :) A všem díky

vytvořit / odpovědět

Fotogalerie