SMSková komunikace probíhala od časného rána a já slíbil, že jakmile to bude možné, sednu na vlak a vydám se směrem na Beroun, do zastávky Karlštejn. Doma jsem se odvšivil (po tom týdnu v lesích), vybalil zelené hadry a pospíchal na vlak. V půl čtvrté jsem se objevil před slečnou (Luckou), která na mě na zastávce čekala. Protože ještě bylo dost času k tomu, aby hrad Karla IV zavřeli, rozhodli jsme se, že tuto památku dějin navštívíme.
Štěstí nám přálo a prohlídka začínala několik minut poté, co jsme si koupili lístky. Paní průvodkyně nám ukázala krásy hradu, které jsem neviděl od základní školy. Nejvíc nás zaujaly falešné klenoty za 800 tisíc a zmínka o pravých, uložených ve Vídni (co tam dělají, když jsou naše???) za několik milionů až nevyčíslitelně. Asi si za naučnou četbu zvolím „Největší nevyřešené loupeže“. Byl by to přece jen dobrý základ pro skromný život.
Když prohlídka skončila, chtěli jsme navštívit ještě několiko neplacených památek, ale bohužel bylo pozdě. Tak jsme šli na procházku a Lucka mi ukázala výhledy na Karlštejn a okolí Berounky, které mi byli doposud utajené a skryté. Ty naleznete v galerii.
Protože naše břicha byla skoro prázdná, zavítali jsme do ranče, kde jsme si dali každý talíř dobrot a koukali při tom na výběh pro koníky bez koníků v akvárku. Toto komplikované udělátko představuje zasklenou díru ve zdi (zvané též okno), na jejíž druhé straně se měli pohybovat koníci. Ale koníci nebyli. Propovídali jsme se až do večera a nastal čas odjezdu. Naštěstí nějaký chytrý člověk koleje postavil odsud rovnou do Prahy, takže cesta neobsahovala přesedání, nestíhání, stres a podobné vychytávky moderního života.
PS: Pro ty, kteří to nepochopili, tu slečnu na fotkách si dobře prohlédněte, protože je moje „medvědová“ a budu rád, když jí brzo osobně poznáte.