Ten den jsem měl spousta aktivit a tak jsem dorazil k Mildovi až kolem deváté hodiny. Musím zdůraznit, že i když jsem byl u Mildy několikrát, povedlo se mi stoupnout ke špatným dveřím. Hned jsem se pustil do oblékání montérek a masírování svalů, ale pan domácí prohlásil, že se mu vlastně ani stěhovat a balit nechce a že to necháme na někdy jindy. Místo toho prý dostanu najíst, napít a pokecáme si.

V nádherného půllitráčku (ten je fakticky bomba a ještě k tomu třetinka – takže člověk ušetří) se zlatila Plzeň a my jsme mezi výbuchy a létajícími těly (Band of brothers) probírali vše, o čem můžou dva kluci koukající na televizi mluvit.

Když už v televizi nezbyl nikdo, kdo by mohl létat, krvácet, či jinak náš zrak zaujmout, Milda se pustil do přípravy jídla. Zručně otáčel knoflíky sporáku, neustále rozsvěcoval v lednici a po chvilce se ke mne nesly lahodné vůně. Šikula.

Obdržel jsem královskou porci masa s vynikající přílohou. Byly to takový žlutý kuličky (popcorn před rozprsknutím). Moc jsem si pochutnal. A když už hrozilo, že by mi mohl ujet poslední autobus a tím pádem otravovat Mildovo soukromí do druhého dne, rozhodl se situaci řešit a vykopnul mne (to byl vtip).

Takže stěhovací pohotovost přetrvává. Doufám, že zase dostanu najíst, protože je zábavnější se ládovat dobrotou, než tahat bedny :).