Chvíle potulování mi přinesla do tašky pěkné botky za slušnou cenu. Začal jsem je nosit, od některých lidí si vysloužil pochvalu (vlastně já ne, ty botky) a spokojenost byla vysoko nad normálem. Protože si na fešáka v obleku nehraju denně, nosil jsem černé botky zhruba třikrát do týdne. Čas utíkal a já si všiml, že se na švu, kde je spojen podpatek (i chlapi nosí podpatky) s botou tvoří jakási pokaženina. Nebyl čas něco řešit, já si vesele vyšlapoval dál a nedávno si všiml, že už botky nejsou tak pěkné.
Rozhodl jsem se tedy uplatnit právo zákazníka (ne držet hubu, ale to druhé – reklamaci), vyhrabal doma stvrzenku, botky nacpal do krabice a po práci se vydal do obchodu.
Uvítala mne milá paní, která dle mého nesla titul „Nejusměvavější přijímačka reklamací“. Boty si prohlédla a řekla, že jsem to tady nějak ustříhal. Hrklo to ve mě, a začal si připravovat pro defenzivní komunikaci (Jendo, ty ses nic nenaučil?). Ale paní pokračovala. „A pročpak jste ty boty takhle rozlepil? To je jen na chůzi, to se nemá rozdělávat“ a pořád se usmívala.
Pak botky položila na stůl a řekla, že je to jasné, že to vyměníme. Pohled na účtenku jí z hrdla vyloudil otázku. „Vy je máte rok? (což byla opravdu náhoda, protože platební doklad nesl datum o 364 dnů nižší)“ „To vypadají velmi dobře, to vás chválím“. Koukal jsem jako blázen a paní pokračovala: „A koukám, že máte i původní krabici, no to se nevidí“. Chvíli jsem se přel, že to není ta od těch bot, ale byl jsem přebit argumenty. A tak paní prodavačka rychle vyřídila reklamaci, vrátila mi peníze a popřála mi příjemný nákup.
A co jsem udělal já? Bloudil jsem mezi regály obchodu tak dlouho, až jsem nenašel ty samé. Když má obchodník takovýhle přístup, je radost tam nakupovat. A kde nakupujete Vy? A jaké máte zkušenosti?