Vybaven knížkou a cédéčkem obsahujícím testovací otázky, strávil jsem několiko dní dovolené tím, že jsem si pořád dokola opakoval to samé. Přecházíme na zeleného panáčka, rozjíždíme se na jedničku, když odbočujeme, tak blikáme. Už mi šla hlava kolem. Zapamatovat si všech 724 otázek nebylo v mých silách. Otravoval jsem s dotazy týkající se automobilismu kde koho. Termín zkoušky byl stanoven na pondělí 3. července (všimněte si prosím, že den poté je další důležitá událost – tou je Den nezávislosti).
V časných ranních hodinách (v půl osmé) jsem se dostavil do autoškoly. Pěkně jsem pozdravil a rovnou mezi futry byl informován o tom, že tady visím trochu penízků. „Nemám tady od Vás platbu 8000,-„ koukal na mne instruktor. Když jsem se rozkoktal, vnutil jsem dotyčnému myšlenku, že jsem tuto částku uhradil pomocí benefitních bodů a tudíž se za dlužníka nepovažuji. Vyšlo to a já byl pozván do učebny. Ta se postupně plnila studenty a v osm hodin a pět minut byly všechny místa obsazeny. Čekali jsme na pana komisaře (kterého jsem přejmenoval na „kontrolor“, „revizor“ a jiné podobné funkce). Ten se dostavil o půl deváté.
Když se nám představil a uvedl nás do tajů dnešního dne, přišel čas pro plnění první části zkoušky. Písemný test. Vesele jsem klikal a po šesti minutách zaškrtl všechny otázky (byl jsem fakt nadrcenej). Na obrazovce se mi rozblikalo oznámení, že jako dobrý, ale dva body mi někam ulítly. Byl jsem poslán pryč, abych nerušil ostatní.
Pak přišlo dlouhé čekání na jízdy. Nakonec jsem se dočkal. S instruktorem a ještě jedním školákem jsem vlezl do auta a začal se mírně potit (jako prase). Tak Jendo, hlavně to teď nepodělat. Už si nevybavuji, kudy jsem jel, protože jediné, na co jsem koukal, byl tachometr a značky. A tak se stalo, že asi po 20 minutách povídá pan komisař „zastavte“. Tak jsem zastavil, zajistil vozidlo a vlezl si na zadní sedadlo. Třetí část – údržba vozidel. Otázky byly vcelku záludné a těžké. Hloubka a tlak v pneumatikách a kontrolky na přístrojové desce. Trochu jsem zápasil, když jsem komisaři vnucoval, že jsou mlhovky označeny zelenou kontrolkou, ale napotřetí to pochopil a změnil barvu na oranžovou. Komisař chvíli rejdil propiskou po papíře, pak vyřkl ortel „splnil“ a já si hluboce oddechl.
Klučina, který jel po mě, nás odvezl zpět k autoškole a já vítězoslavně opustil auto. Tak to teda mám.
Pak následovala honba za podáním žádosti o řidičský průkaz, ale to nebudu vyprávět, protože by to bylo na hodně papírů. Každopádně se povedlo a dle informací magistrátu na mě již průkaz čeká. Vážení a milý, jsem oprávněn řídit dvoustopá vozidla o celkové provozní váze nepřesahující 3500 kg.
Chci moc poděkovat všem, kteří mi s řízením a zkouškami pomohli. I když to nerad dělám, protože se bojím, že na někoho zapomenu, několik lidí jmenovat musím. Jsou to mí rodiče (kteří to o dovolené se mnou vydrželi), Milda (který mi svěřil svou Škůdku a poskytoval mi rady) a Jindra (který obětoval čas a připravil mne na zkoušky). Vám všem, kteří jste mi jakkoliv usnadnili cestu k papírům moc díky.
