Battlefieldi vedli na celé čáře. Nebylo způsobu, kterak nás odtrhnout od brodění se močály a džunglí. Střílení malých mužíků ve slaměných kloboucích připomínající stříšku, marné pokusy o let vrtulníkem nad střechami chatrčí a následný pád, to vše se nám zakořenilo v žilách. Já sám jsem několikrát v noci místo spánku běhal s M-16 po pláních Vietnamu. Byli jsme prokletí.
Zmínil jsem se Mildovi o tom, že existuje i verze Battlefieldů z druhé světové války. Obratem jsem dostal mail, kde mi bylo oznámeno, abych objednal jak Vietnam, tak 1942. Battlemánie začala nabírat zajímavých rozměrů. Milda i já jsme začali plánovat hraní častěji a nejednou se stalo, že Milda večer zavolal s tím, že se může stavit (samozřejmě ne na pokec).
To, co jsem nedělal předchozích 10 let, nyní dělám jako smyslu zbavený. Naši sbírku jsem postupně rozšířil o tyto tituly (pouze, co se týká Battlefield):
Battlefield 1942 + Road to Rome + Secret weapons of WWII
Battlefield Vietnam
Battlefield 2 + Special force
Battlefield 2142
Poslední koupí byl komplet od dvojky, obsahující tři datadisky. A jak k tomu došlo? No zcela jednoduše. Poslal jsem Mildovi nějaké YouTubovské snímky, co jsou schopni lidi (nejspíše směřujeme také tam) dělat se stíhačkami. Milda mi obratem položil otázku, jak to, že nelítáme stíhačkami, když tam jsou. Odpověděl jsem mu, že jsou to záběry z datáče, který mi nevlastníme. Milda, zjevně podrážděn tímto oznámením, zavelel. „Jak to, že ho nemáme? Okamžitě sehnat.“ A tak do internetového obchodu putovala objednávka na další Battlefieldy.
Prostě nejsme normální, ale jsem za to rád. Bohužel jsem objevil, že se chystá další vydání nových polí a ještě hůře, existují i verze, které nemáme. Jen se modlím, aby se to nedozvěděl Milda. Viď Mildo?
