Když jsem poprvé vstoupil do přednáškové místnůstky, zjistil jsem, že řidičský průkaz si může člověk dělat v jakémkoli věku (teda, jak to umožňuje zákon). Byli tu mladí, staří, nervózní i lehce natvrdlí (tím myslím omladinu, který si sedne na kraj stolu, aby se ostatní kolem něj nemohli prosoukat). Byli jsme přivítání a seznámeni s připravovanými tématy.

V průběhu šesti sezení (nebudu Vás unavovat popisováním každého z nich, zas tolik se tam nestalo) jsem se dozvěděl několik věcí o tom, jak jezdit a jak nejezdit a že lidi jsou pořád stejní. Protože nás v úvodu přednášející požádal, abychom si vypnuli svá mobilní zařízení, po deseti minutách začal v učebně řvát něčí telefon. Dotyčný si začal prohrabávat kapsy (přičemž hlasitost stoupala), pak ho vítězoslavně vytáhl odněkud (fakt nevím), přitrouble se usmál, mluvítko přiložil k uchu a prohlásil: „Ahoj babi.“ Po chvíli nadšeného tlachání si uvědomil, že nás asi moc nezajímá, co kde je v akci a tak hovor ukončil. Sláva.

V podstatě v každé hodině se některý posluchač nezapomněl zviditelnit. Jakýsi chlapec s čepicí přes celý obličej musel přijít o čtvrt hodiny pozdě asi proto, aby bylo vidět, jak úžasně na křivo a k ničemu má kšilt. Žena s třemi taškami se rozhodla sednout si do nejvzdálenější lavice a tak po třídě začala jemnými pohyby přesouvat nábytek (hlavně židle a stoly). Komentovat slovní připomínky puberťáků asi ani nemá cenu. Je to pořád to stejné. Jeden student mě skutečně rozesmál, protože na hodině dával najevo svůj zájem o výuku a usínal tak intenzivně, že to už lektor nezkousl a když posílal mladého pána domů se vyspat, mladík prohlásil: „že je to proto, že měl dneska školu do půl čtvrté“. No to jo, tak to chápu. To je naprosto vyčerpávající.

Nejvíc mě pobavila přednáška o základech první pomoci. Tu nám poskytla paní doktorová, která si tedy rozhodně servítky nedělala. Během hodiny nám popsala asi deset způsobů, jak jinému ukončit život, několik tipů, jak něco zlomit nebo prolomit a abych jí nekřivdil, musím jí připsat i rady, jak člověka zachránit. Mimochodem, víte, že s dítětem od sedmi let jednáte jako s dospělým?

Všechny školení jsem tedy s úspěchem absolvoval, načerpal nové moudra a počmáral si učebnici. S pocitem radosti, že už některá individua neuvidím, jsem si odfavkl další povinnou položku. Nyní přichází na řadu jízdy. Tam snad úspěšně uplatním všechny moudra o jízdě dvoustopým motorovým vozidlem.